Takove Sokeatovske :)

Přijde mi to nepatrně strojené, oproti tvým ostatním.

No já bych do toho tak nekopal ... Celkem dobre

Né každý, kdo si vezme život je zbabělec.. Ale jinak hezky psáno :)

taron: nemůžu se osamostatnit, když mě nikam nepustěj..

To jsem měla doma....tak se drž...musíš být silná , možná by bylo dobré se rychle osamostatnit, třeba by tě to tak neničilo, nevím, sama uvidíš, kam tě život odvane...:)

No jo makyna - nam roste

no mazec.... soucitim....

Těším se, že těším.....:)

taron:
děkuji Ti, Tvá kritika mě vždy potěší :0)

taron: U nás nikdo tohle neocení.. ani ona.. jinak děkuji..

Vždyť já přeci JSEM, tak proč mě nevidíš??

Toto bylo pro mě nejsilnější z celé básně :)
Pěkná .

FallenAngel: Melisa: Děkuju Vám, ale nic z toho se nedozví..

Njn. trápení s láskou...můj drahý...jedině obklady na srdíčko asi pomůžou...a pořádně ledový...to tvé srdce dost hoří..aby nám neshořelo !!!
Báseň je moc pěkná a ten konec mi připimíná mé básně...jěště něco silnějšího..než si dokážeme všichni představit, jo,jo.

Souhlasím se všema komentama..srab ? Nejsi srab...ale neuděláš- li to---nedáš-li tu báseň na stůl tak ...tak se nic nevyřeší...ty nechceš, aby se něco řešilo? Začni řešit..když víš co máš řešit...já vlastně nikdy nevěděla že mám něco řešit, ale ty si to uvědomuješ..víš jasně , co od maminky chceš...co žádáš....lásku bez podmínek, porozumění...a vzájemnou úctu, blízkost..žádáš pochvaly a né nadávky.............:))
Jenže víš, co je na tom nejsmutnější ? Ona žádá to samé od tebe...pochvalu, porozumění, blízkost...pohlazení...pokus se jí dát svou lásku , ona prostě jen nemůže ...je zdrcená, zničená, podlomily se jí kolena v celým životě....neví možná jak dál...je unavená životem...nešťastná .
Vím , že to ve svých letech moc ještě možná nechápeš...ale život opravdu není procházka růžovým hájem , je to každodenní boj o chleba, místo na slunci.. až jednou budeš mít své děti pochopíš..., ale kdyby se ti to povedlo hned..bylo by to to nejúžasnější na celým světě..už teď bys chápala maminku - ctila bys jí....a pochopila, že jednou až jí ztratíš, tak ztratíš kus sebe....přijmi za sebe zodpovědnost...pomáhej jí! Držím Vám oběma palce !

Hm...maličko morbidní..ale jo...zajímavá nuda, proč ne ?

Silné a smutné. Je mi líto, že to máš takhle s mamčou.. Snažíš se ukázat, že není v Tobě tak málo, jak si ona myslí. Snad se to jednou prolomí a na tohle už budeš jen nerada vzpomínat. Přikláním se k názoru Ziky. Udělej jí ráno snídani, polož jí to na stůl vedle a někam se vytrať. Uvidíš, jaká bude reakce. Hlavně to nedus v sobě, nebude to lepší!

Kdybych to měl hodnotit jako dílo, tak zatím nejpůsobivější, co jsem četl. A teď, prosím, úsměv :)

Ziky: Děkuju moc, ale na tohle jsem velkej srab..

Vidím tam tu bolest. Sakra. To trošku znám.

A pak že s dětma je kříž... s rodičema občas větší :( Kdyby tohle četla tvoje maminka, tak by uřčitě pochopila, že se na tebe dívá ze špatného úhlu ;)