Dlaně plne hlíny,vyléči tvé splíny.
Jeto jiný level,zas tu roste plevel.
Teplo ženy hýčká jim poporostly tryčka

Líbí

Ok

Provedené

Ok

Psavec: Díky, kolego. Jo jaro... Všechno se jeví tak nějak nadějnější.

Jaro je takový elixír života.

Dandy: Díky. Přesně tak...

Karpatský: Darmošlap1960: Aha :) Původně jsem pochopil, že se tam nemá vyskytovat ideálně nic, co se vztahuje k autorovi - ani vnímání, ani děj. Když ten Kerouack napíše třeba "I drink my tea
and say
Hm hm" nevím, jestli je to haiku nebo spíše jen blábol, který dal do tří řádků a nazval to americkým haiku, protože nedodržel 17 slabik. To ten první kousek "Quietly pouring coffee
in the afternoon,
How pleasant!" má aspoň nějakou atmosféru

Někdo vložil na fejs haiku od Kerouaca:

V klidu si odpoledne
nalívám kafe -
ryzí potěšení.

Tak to "ryzí potěšení" je typicky subjektivní hodnocení, tedy těžko tohle dílko lze označit jako haiku.

Trochublázen: To, že někoho líbám, je objektivní děj, subjektivní je pocit, třeba "miluju tě". To lze vyjádřit v haiku jen objektivním dějem či obrazem. V haiku o líbání je klíčovým motivem odkvétající třešeň jako obraz pomíjivosti, stárnutí. A pak ta výpadovka, po které ujíždí auto za autem.

Líbí se mi hlavně věta: Ne uctívat, ale věřit. Bůh může být pro někoho stejný přítel jako pro jiného fyzika ;) Je to něco v nás, signál putující celým kosmem, řád, který uklidňuje před tajemstvím smrti. Jo hezky napsané.

Trochublázen: ak by aj nestranný pozorovateľ šiel okolo, videl by že niekto pije tramín či niekto niekoho "líbá", bola by to realita. Za subjektívne sa tu považuje niečo, čo človek cíti, vníma - nenávidí, miluje, odmieta apod. Aspoň ja tomu tak rozumiem.

Koala: už cca asi 16 let ?

Když se v textu píše "pijeme tramín", "míjí mě kocour", "vážeš mi náramek" či "líbám tě", je to stále nesubjektivní, nebo už není? Já to nechápu. Snake_01 v teorii píše, že autor má být co nejvíc upozaděn. Samozřejmě si myslím, že omezovat se na tři verše je strašně málo, ale to je jiná otázka.

Psavec: Buď v kamenu sochou.
Tam dávno srdce netluče.
Zda jiné ruce mohou.
Spřetrhat obruče.
Krev co v saklá zemi.
Po níž nechtěl jít,čas však
jinak kráčel a muselo
to být.
Žadná uz ne socha
jen kámen rozpraskán
siuleta mnicha.
A duše může kam.
Jen kapka krve v dlani
co ker šípkoví.
Pohled k stare paní
co svýrá růže krepoví.

Líbí se mi, ač jsem zastáncem 5-7-5.

Ano, má to sílu.

Pěkné

Chybama se člověk učí