Krach

Vesele ti mávnu,
i když mě srdce bolí,
kamenný mám úsměv,
na cestě mezi poli.

Už oba dva víme,
že je konec navždy,
ač o tom nemluvíme,
pro obavu z pravdy.

Na pevných citech našich,
si pochutnala láska,
v jizvách bolavých srdcí,
tiše před smrtí mlaská.

A naše krásné dítě,
náš východ z beznaděje,
u cizích lidí v bytě,
se dnes falešně směje.

... a my za temných nocí pláčeme.