Také miluji. A miluji milující básně a milující lidi. A miluju osobní prožitou i prožitelnou poezii. Přečtu od tebe úplně vše, nevím, jestli sem ještě chodíš, ale přečtu si úplně vše, abych byla spokojená. :-) Krásná slova používáš.

Úžasné vyznání, něžné, krásné, milující, tepající... takhle to cítím já "nebrečím kvůli tobě, ale pro tebe". To je přesně ono. :-)

je to tak živé... Tvé texty dýchají

I kdyby mi to přišlo jako zápisek na blog, jakože přišlo, tak je to vlastně výborný zápisek a ten konec tomu opět dává jiný rozměr. Je to skvělý. Cítím z toho cigarety, prosvětlenou tmu a tebe. A tak to má určitě být, hm? :-)

Připadalo mi to, jak když běháš s plácačkou na mouchy a chytáš psance... hi hi :-D Jen takovýhle podivný dojem, to ve mne vyvolalo. :-)

Ty jsi neuvěřitelná osobnost, je to cítit z tvých veršů, já obdivuji lidi, kteří tohle dokáží básní říct, jako kdyby "jen tak" a ono mi přitom v duši hučí a žasnu stejně jako Vladan :-)

jsi naše věčné hravé dítko....děkuji ti, že tu jsi:) Líbí ...

Naprosto barevně výborné, nacházím v tom sebe, úplně chápu tvoje řádky, i když to může znít jako kecy, ale už jen ten začátek "muj kluk je pryc a já si píšu deník" mě prostě dostal.
Báseň se nemusí vždy jen rýmovat nebo mít pravidla, dle mě jsou nejlepší vodopády slov, když prostě tryskáš na papír. To má velkou hodnotu.

Chápu to dost dobře, je to opravdové, nevyšperkované a ten závěr svědčí o tom, že tomu opravdu rozumíš. Myslím tím, v životě. Uhrančivé svou opravdovostí a krásou života.

No to je teda nálož emocí :-) Cítím v tom obrovskou sílu i trpkost tvého já. A to můžu.

Velmi silné dílko.
Usekla bych to možná u těch vzpomínek, co za to nestojej, ostatní verše mi přišly už jako přesah. Ale pro tebe to má svůj význam, určo. :-) Rozřádkování trochu nutí číst koktavě, ale na tohle jsem zvyklá, s tím není problém, ze začátku na mě dýchla lehká strohost, poté už jsem se jen unášela tím trpkým, ale vlastně osvobozujícím pocitem. Děkuju za zážitek. :-)

netřeba nic dodavat

puero: moc ti děkuju za milý komentář :)

rozverně príma , s úsměvem se jdu podívat na tu prašnou cestu... :-)) i když dnes spíš zmrznu.. bo všude je včil bílo! ;-)

čtu si jí a ta jakási nesourodost, myšlenek po sobě jdoucích, se v určitém momentu najednou naváže a na konci mě přiměla k upřímnému smíchu.... a to že je jako první, tak je príma! Toš vítej mezi náma! :-)

několikrát si ji v duchu čtu... to polebeděníčko v jejích momentech, společně s očima přivřenýma, v houpací síti fantazie, je fajn...

Zorik: I jeden spokojený čtenář, čtenářka, je důvod vkládat další:) Jsem rád, že se líbí:)

Yana: Děkuju Yani, já si toho moc vážím. Myslím, že téhle zcela úplně neporozumí nikdo, ale je to naschvál opravdu hodně zašifrované a napsané tak, aby tam byl velký prostor pro čtenářovu fantazii.

Krásné. Hlavně ta část se rtutí a konec je taky dost vhodně sepsaný. A přitom to působí tak hutně a těžce.

ŽblaBuňka: asi máš pravdu...ale smích je nelepší lék, třebaže recept píše málo lidí..