Autoportrét

Barvou z tvých slov,
poslepu kreslím tvůj autoportrét.
Zbavený chyb a zbavený vrásek.
Zbavený jizev z předešlých lásek.
Štětcem z písmenek utkaným,
ideál krásy si nakreslím,
na plátno skryté někde pod hrudní kostí.
S každým dnem obraz je krásnější, skvělejší,
tvá slova neslyšná hladí mě po duši.
Dovolím klíčiti semínku naděje,
rostoucí z podbřišku, květ k srdci putuje.
Hlavu pak zaslepí rozumné výroky,
okovy pochyb se rozetnou bez záruky,
že jednou přijde den,
kdy dokonalý Ten,
řekne: "Je mi už čtyřicet."
Obrovská kaňka se objeví na plátně,
mozek z opojení se probírá malátně.
Mně je dvacet-tři.