05.10.2025
8
253 (11)
0
Panenka z porcelánu,
na kousky rozbitá,
suché slzy roní.

Už nic neříká,
neví co je špatně.
Na nohách mnohokrát slepených
po ulici klopýtá.

Kdekdo se nabízí,
že jí pomůže, že ji podrží.
Nakonec ji ale pustí.

A ona lepí další zlomeninu
vteřinovým lepidlem z roztrhaných snů.
 15.10.2025 20:38
človiček: děkuji :-)
 08.10.2025 20:47
Terri42: Já vím, tvá slova ctím
vlastním poznáním.
I když úctu jsem našel
při hledání daleko zašel.
Buď vesmírem pouhým
toť zkratka před pochodem
dlouhým. Jsi přeci krásná
bytost v souhvězdí.
 07.10.2025 21:58
človiček:
Těžko se hledá,
když nikdo okusit ti nedá,
ten pocit být ctěná.
Jak pak bez zrcadla hledat sebe?
A bez slova lásky úctu?
Radši odsoudit se k půstu?
Ale i když strachem srdce bolí,
nikam se nedostane ten,
kdo jen na místě stojí.
 06.10.2025 17:16
Psavec: Paci: Dandy: človiček: děkuji moc :-)
 06.10.2025 08:57
Děkuji za něžný smutek
 06.10.2025 07:51
Pěkné a smutné.
 05.10.2025 23:10
Krásně smutná.
 05.10.2025 20:52
To je silnější než by se zdálo
nemnoho slov neříká málo.
Potkávám ty panny z porcelánu
natržený zepředu i vzadu
duše sebou vlečou jak oka
punčoch jim tečou
mužské bajonety jim
křehké ruce ,nohy sečou
A oni stojí, nové dražby
v seznamkách se bojí.
Už nemají co ztratit
SNAD NALEZNOUTI ??
...sebe ...ůctu...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.