:-)jo...

myšlenka, je hezká, snaha je jistojistá, jen ten plyn jsem občas sám sobě musel přidat, ale dočetl jsem. Já za sebe říkám, v psaní dej na pocit - Tvůj osobní, pak budeš mít vlastní rukopis a nebudeš působit, že ctíš včeobecně platné šablony...

souhlas se Žblabuňkou!!! :-)

...protože voda nemá předsudky, strach a rozum! :-))

oslov radek: Děkuji :)

Harmonie je v ní zřejmá, smíření, takový tvůj romantický styl

Je to blues v poezii. Drsný a nahatý blues bez příkras.
Tomu já věřím, to já můžu, to Ty umíš...

Vladan: taron: Bůh trestající - představa vycházející z nepochopení. Důvod? Člověk je výslednicí mnoha genetických kombinací(sděděných). Proto má různé sklony a slabosti. Nebo je třeba i hloupý - samozřejmě, že ne svou vinou - tak mu třeba leccos nedochází(tedy ani nemůže). A je tu něco(někdo), kdo je tím Vševědomím, které tohle všechno ví v každém okamžiku. Proto nikdo nemůže být zatracen a nikdo není z tohoto úhlu pohledu cennějším nebo zatraceníhodným. Protože v těch nejhlubších příčinách je vlastně každý nevinný. Nikoli zbaven vší odpovědnosti na tomto světě.

pěkné mě líbí :)

taron: inkoust: To bylo míněno trochu jinak. Bezvěrec, který nekrade, nevraždí (ale smilní = předmanželský sex), nemá jednoho Boha, nesvětí neděli... prostě nedodržuje desatero a proti němu bezvěrec, který je navíc vrah. Jako vrah se bude bát - co kdyby přece jen byl bůh a peklo a na smrtelné posteli "se přihlásí" (nevím, jak to popsat) ke křesťanské víře (zalituje...). Jemu Bůh odpustí všechny hříchy a má naději dostat se do nebe (podle toho, jestli se bude dostatečně kát). Ten první (slušnější) bezvěrec se ale odpuštění nedočká, protože nepřijme víru - je to tak, taron? Z toho pohledu (božího hodnocení) je první bezvěrec horší.

Máš talent. Je to trochu chmurná báseň, ale to přejde. Ptáš se, protože nejsi hloupá. Naopak :-) A ptáš se způsobem, který se mi líbí. Trochu se možná odpovědí bojíš, ale není pravda, že je nechceš znát, viď ? :-) Ptáme se, protože nám to umožňuje naše inteligence. Hledáme, protože hledáme štěstí. Člověk nachází to štěstí hlavně ve vztazích. I ten zálesák na Aljašce. Třeba i ve vztazích s příroudou a zvířaty. A ty? Radost by ti teď mohla udělat i ta tvoje báseň. Měla by:-)

taron:Vladan: Víra není zásluha. Víra v Boha může být za určitých okolností darem (nikoli za odměnu) nebo se k ní může dojít filosofickou cestou, a nebo nějakými osobními zkušenostmi. Ale může vzniknout i úplně obyčejně - jako převzaté dogma. Když dítěti někdo od mala říká, že Stalin nebyl bandita, na jehož rukou přibývaly hektolitry krve, ale naopak úctyhodný hrdina, snadno tomu uvěří. A když dítěti někdo říká, že na nebi je Pámbíček a vedle něj sedí Ježíšek, také tomu snadno uvěří. A když to někdo rozvine dál - že věřit v Krista zaručí spasení, pak se může stát, že člověk nabyde dojmu, že ať dělá cokoli, ta víra sama o sobě je hodnotou a zárukou. Třeba i v tom smyslu, že lepší a hodnotnější člověk je ten věřící. Pak se třeba ten věřící může cestou z kostela stavit u souseda a z králikárny mu odnést pár ušáků - pro tu svou bohabojnou rodinu, která má spasení "v kapse" :-). Víra tedy může být i poněkud destruktivní a bezvědomě temná. Pak je to víra neznabohů v Boha. V Boha nespravedlivého - ješitného hajzla, který nadržuje těm, kdo tak nějak jakoby věří v cosi ... v cosi jako vlastní ničím nezdůvodněnou a nepodloženou hodnotu, která lichotí Ježíškovi i Pámbíčkovi - samolibým strašidlům v meziplanetárním prostoru :-)

já vím...děkuju :)

řekla bych , že tato je od tebe snad nejhezčí, co jsem kdy četla...moc se mi líbí :)

oslov radek: snažil jsem se vyburcovat představivost a neurazit... díky za koment!

oslov radek: Děkuji za Tvůj okamžik! :-)

ten závěr nemá chybu,a ještě jeden kandidát je k tomu jara Cimrman,ty současní,i budoucí nestojí za slovo,natož na báseň,i když ani já se tomu neubránil.

líbí.

jistá romantika se v tom pozná a vůbec není tak hrozná....

to je opravdu napsané zajímavě