Vladan: Mimochodem ta narážka na Palacha..... hm, to je pro mě jedno veliké dilema. Až jednou budu učit dějepis, jak interpretovat tohle sebeobětování? A nejen tohle. Jak vychovávat k něčemu s čím mám sám vnitřní rozpor? Asi je nejlepší zaujmout neutrální postoj, ale to pak není příklad. Učitel by měl být mravním příkladem pro své žáky. Hmm. Jak bys to řešil ty? Jak bys dětem vysvětloval Palacha? To by mě zajímalo.

Krásně napsané, někdo tomu nejspíš rozumí.

Vladan: Brát Bibli vážně? Jsi ateista, ty nemusíš brát vážně vůbec nic. Máš svobodnou mysl, nemusíš ani věřit v Boha, ani v Bibli, nemusíš ani dodržovat platné zákony, nemusíš brát vážně ani to co se píše v novinách a v knihách. Koneckonců, nemusíš brát vážně dokonce ani vědecké poznatky, že existuje vesmír třeba. Nikdys tam nebyl, tak proč bys měl poznatky lidí, kteří jsou dávno mrtví, brát vážně? Vážně nemusíš brát ani doktora, který ti řekne, že jsi nemocný. Takže brát pohádky z Bible vážně, je zase každého věc. Třeba tě chytne Korán. To jejich Ve jménu Boha všemocného slitovného, čímž začíná každá sútra, zní docela impozantně. Jak má člověk v dnešním světě brát něco vážně?

To další, to není interpretace křesťanství. To by pak byla interpretace i judaismu a islámu. Tam se také řídí desaterem. Řídí. Nevěří. To je rozdíl. Rozdíl ale není v zabíjení. Ani sebeobrana není omluva. Ani neúmyslná nehoda. Je to zabíjení ať tak nebo tak.

Děkuji :) Inspirovala mne moje vlastní nekonečná hrdost a zabejčenost...

Já sem Lásku nepotkal a Přátelství ze mě taky není zrovna nadšená...

Wow, kdysi jsem řekla, že na tvé tvorbě mi něco nesedí, ale že to není tvoje chyba, ale zkrátka jsi se mi netrefila do vkusu... ale tady tím jsi se trefila maximálně, to se ti hodně povedlo. :-) Přesně šálek mého čaje. Super.

inkoust: Mě to teda zní jako dobrovolná sebevražda...

zvláštně napsaný, chtělo by to ještě třetí dvojřádek

Přesně... přesně naopak u mě :-D

Love is like knife with two blades,
it can heal and hurt,
memories are your end,
but you must stand,
or all will be lost.

No, je možné, že kdybych četla zítra, tak bych zkritizovala (možná ano a možná taky ne), ale dneska se mi to líbí, líbí se mi, že to nesypeš násilně do veršů, líbí se mi atmosféra a i když tyto pravidelné formy moc nemusím, tak buď se ti to doopravdy povedlo, a nebo mám výjimečně náladu. A třeba taky obojí. :-)

Tohle znám, jestli tomu dá člověk volnej průchod, nedopadne to dobře.

Smrt je snadná... žít je mnohem těžší.

Až přilíš přesně to popisuje co mi chybí :-D

co k tomu říct? Geniální!

puero: No, puero, naznačil jsi mnohé otázky.
Desatero není dogma? Je v bibli něco zásadnějšího? Nebo je bible jen pohádka, kterou nemusíme brát vážně?
Je rozdíl, jestli někdo zabil a) ve jménu státu b) ve jménu církve c)pro prachy d)při obraně své nebo obraně jiného člověka?
"Člověk bez výčitek svědomí se nebojí smrti." - s tím bych zásadně nesouhlasil. Místo člověka musí být "křesťan" (případně "věřící")! Protože pro bezvěrce po smrti neexistuje vůbec nic = není podstatné, jestli má či nemá výčitky, tudíž není ani rozdíl "ve strachu ze smrti".
"Nemám tyhle hrdiny v úctě." - Já ano (neříkám, že všechny). Já nemám v úctě lidi, kteří se rozhodnout polít benzínem a zapálit.
"v tom desateru se odráží jakési logické zákony přežití lidské společnosti, ne podmínky vstupu do míst věčné blaženosti." - to je tvoje interpretace křesťanství? nebo to je nějaký nový (pro mě) směr? Společností s různými zákony přežití bychom našli ve světě nespočetno.

Líbí se mi, je zalejzavě, ale není kam zalézt.

Povedlo se ti to. Těžko hledat slova na báseň o tichu, ocením ji mlčením...

Vladan: Celá ta věc s nebem a peklem a tříděním je blbost. Vždycky si vybavím to, jak Hus v Kostnici požadoval, aby s mírou zodpovědnosti za vykonávaný úřad bylo dbáno hlavně morální čistoty těch, kteří je zastávají a císař Zikmund se mu vysmál se slovy: Jene Huse, kdo je bez hříchu? A je to tak. Je pryč doba sloupových mnichů, poustevníků, flagelantů a kruciát a lidi se nezbláznili. Desatero není dogma. Ostatně do Bible ho zařadili už Židé. Je na něm založen právní řád, kterým se řídíme dodnes. Nesmí se krást, nesmí se křivě svědčit - tedy lhát, nesmí se zabíjet,... je-li někdo gay, je to jeho věc. Co třeba vražda? Porušení desatera. Nezabiješ. Takové přikázání by mělo v okamžiku vzniku zlikvidovat všechny války v historii. Ale není tomu tak. Ba co hůře, takový člověk, který zabíjel ve jménu státu se naopak dočkává státních vyznamenání a je považován za hrdinu. Svědomí. Člověk bez výčitek svědomí se nebojí smrti. Věří, že žil dobře. Podle mě tam žádnou roli nehraje nějaké umělé odpuštění od třetí osoby. Já bych (být to v mé moci) nikdy neudělil vyznamenání nějakému partyzánovi, nebo vojákovi, nebo někomu v odboji, tím spíš, kdyby si myslel, že mi zabitím někoho jiného prokázal službu. Nemám tyhle hrdiny v úctě. Nikdy nebudu. Ale rozhodně ne proto, že to před tisíci lety sdělil Mojžíši Bůh. Stručně řečeno: v tom desateru se odráží jakési logické zákony přežití lidské společnosti, ne podmínky vstupu do míst věčné blaženosti.

toto je poézia...