Hokus-pokus č.3 Trošičku melanchonie, takové jakési vyznání. Hlubší podtext v tom asi nenajdete ^^
 11.03.2013
4
1782 (16)
0
Ve světle tmy,
v záplavě sucha,
v časech mdlých,
radost mi prchá.

Ve štěstí smutek,
ve smutku úsměv.
Ze strachu utek,
že nechtěl brzy ulpěv.

Ve vyznání síla,
v nitru prázdná díra.
Slova jeho shnilá,
duše se ti svírá.

Nezlob se prosím,
není správná doba.
V srdci tě nosím,
věřím v nás oba!

Dnes se tě vzdám,
bych příště ruku ti vzal
a společně vyšli tam,
kde život jak svátý grál.

.

.

.

Tak bych si to přál..
 11.03.2013 20:15
Pěkné dílko, zní opravdu melancholicky... jako když je sychravo
 11.03.2013 18:36
inkoust: Upřímně jsem netušil, že se jedná o přechodník minulý, spíše jsem sázel na zastaralý či knižní výraz, proto tam moc nesedí :D Asi to budu v té části muset nějak poopravit :)
alexis: Asi máš pravdu, že to tam nějak nesedí, ale těší mě že se ti jinak zamlouvá :)
 11.03.2013 18:29
 inkoust
Tak to je pozurohodný úkaz - přechodník minulý. Ale pozoruhodné je i to, jak jsi ho umístil. Protože používáš interpunkci, tady ti chybí čárka za -brzy. Nebo za -nechtěl (podle toho, jak jsi to myslel). Ale za přechodníkem minulým ti tu ten děj ve větě nepokračuje ...
 11.03.2013 17:57
to "že nechtěl brzy ulpěv" zní za prvé divně a za druhé kazí ti dílo :) jinak se mi to celkem zamlouvá ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.