Miláčku, kde jsi?

Nikytu: Díky! Přiznávám, že když jsem ji psal, bylo mi hodně smutno...Ovšem tady asi nejvíc boduje ten obrázek...:-)

Je nádherně smutná. Se smutkem, něhou i citem, jak jen ty umíš. :-)

Zamila: Tak to jsem moc rád! Že by další romantička s občasnými sklony ke stýskání? Já si většiniou notuji vesele, ale tady to prostě bylo silnější než já...;o)

Jé, to se mi líbí :-)

Aliwien: Myslím, že už bych do ničeho podobného nešel...Nač rozmnožovat počet nešťastných? /Tedy těch, co by do toho chtěly jít se mnou?/;o(

Smutné veršování. Takové, jaké dokážeš snad jenom Ty. Ale znáš to. Kdo si počká - ten se dočká! A to Ti opravdu přeji. Potom by Tvoje veršování bylo určitě veselejší.

matej.strouhal: Ani já ne! Ale ta postýlka je vždy taková, jak by si přál každý chlap: dycinky s tvrdým!;o)))

shane>já to nemyslel ve zlym, jenom mi to přišlo docela vtipný

Matej.strouhal:
To je zase můj pouhý éterický zpěv hemisfér i když na jinou notu...Malá soukromá sbírka zdrobnělin ve verších...Apropos: I ta nejměkčí postýlka je v psané podobě stále tvrdá...;o)))

Nevěrná:
To byl jen úlet takový,
znalému lecos napoví,
pro jiného pak bude jen
tím sladkobolným úletem...;o))

Prima den: Tak díky! Zdrobnělina je způsob jak dát najevo žal a beznaděj...Asi bych neměl na noc poslouchat radio Samson. Občas jsou tam věci, že to člověka silně ovlivní...

na mě to vyznělo jako námluvy tetřevů... moc pompéznosti a přehánění jenom pro postílku měkkou

do veršů vepsal jsi stýskání,
ona se setkání nebrání,
nevzdávej se něžných snů,
přijde doba krásných dnů...

U tebe mi ty zdrobněliny nějak nevadí....a verše jsou plné citu...:-)