Smutek bez příčiny, tlačí na hrudi,
řeže v koutcích rtů i očí, svírá dech.
Neustále se vracející hledání smyslu
občasně přerušené zábleskem reálna.
Smutek, který nikdy nic plně nezničí. Pocit,
že se něco stalo špatně už hrozně dávno, ještě
před mým narozením. Chybí cosi primárního,
nejsem úplná. Nerozhodnost. Míjení. Samota.
Smutek při nekonečném přemítání na tím čím/kým
to prázdno naplnit. Část srdce, která vždycky zůstane
neobsazená, čekající, hledající. Již se nenajdu, nestihnu.
Brzy mě utopí vlastní beznaděj z jistoty, že to tak je.
řeže v koutcích rtů i očí, svírá dech.
Neustále se vracející hledání smyslu
občasně přerušené zábleskem reálna.
Smutek, který nikdy nic plně nezničí. Pocit,
že se něco stalo špatně už hrozně dávno, ještě
před mým narozením. Chybí cosi primárního,
nejsem úplná. Nerozhodnost. Míjení. Samota.
Smutek při nekonečném přemítání na tím čím/kým
to prázdno naplnit. Část srdce, která vždycky zůstane
neobsazená, čekající, hledající. Již se nenajdu, nestihnu.
Brzy mě utopí vlastní beznaděj z jistoty, že to tak je.
11.03.2013 16:51
inkoust
Líbí se mi. Zaujal mne smutek, který řeže v koutcích úst :-)
11.03.2013 16:38
Miro Sparkus: Neomlouvej se, děkuji za připomínky a názor. Teď odpověď na Tvé dotazy
- Velká písmena v názvu píši od začátku tvorby, tudíž již tak 15 let. Proč? Nevím, je tomu zkrátka tak.
- Proč je to dohromady? Protože jsem to tak cítila. Jedno bolavé slovo. Uvědomuji si, že občas nehledím na gramatiku, frázování apod. Jsem v tom nepoučitelná.
Možná jsem trochu posedlá snahou udržet řádky podobně dlouhé - i když, jak kdy. K Tvé tvorbě jsem se ještě nedostala, nicméně tak učiním, jelikož cituješ Lermontova a pro něho mám zvláštní slabost. Takže ještě jednou - díky za komentář.
- Velká písmena v názvu píši od začátku tvorby, tudíž již tak 15 let. Proč? Nevím, je tomu zkrátka tak.
- Proč je to dohromady? Protože jsem to tak cítila. Jedno bolavé slovo. Uvědomuji si, že občas nehledím na gramatiku, frázování apod. Jsem v tom nepoučitelná.
Možná jsem trochu posedlá snahou udržet řádky podobně dlouhé - i když, jak kdy. K Tvé tvorbě jsem se ještě nedostala, nicméně tak učiním, jelikož cituješ Lermontova a pro něho mám zvláštní slabost. Takže ještě jednou - díky za komentář.
08.03.2013 11:43
Zdravím, smutná báseň se smutným obsahem, mě ovšem nějak uniká třeba důvod, proč je název dohromady a velkými písmeny? Ano, je to vlastně důvod, proč jsem to otevřel, takže pokud jako "lákadlo" pro zvědavce, tak dobré.
Co se básně týče jako takové. Uvítal bych trochu více obrazů a metafor a osobně bych si více pohrál s jednolivým frázováním. Dost těžko se mi to čte. Třeba začátek věty uprostřed verše, vůbec neudržím rytmus. Příklad:
Smutek, který nikdy nic plně nezničí. Pocit,
že se něco stalo špatně už hrozně dávno, ještě
před mým narozením. Chybí cosi primárního,
nejsem úplná. Nerozhodnost. Míjení. Samota.
Co zkusit to nějak takhle:
Smutek, který nikdy nic plně nezničí.
Pocit, že se něco stalo špatně už hrozně dávno,
ještě před mým narozením.
Chybí cosi primárního, nejsem úplná.
Nerozhodnost.
Míjení.
Samota.
Mě osobně by se to tak četlo alespoň lépe, jinak se omlouvám, že jsem se nechal unést v tvůrčnosti :-).
Co se básně týče jako takové. Uvítal bych trochu více obrazů a metafor a osobně bych si více pohrál s jednolivým frázováním. Dost těžko se mi to čte. Třeba začátek věty uprostřed verše, vůbec neudržím rytmus. Příklad:
Smutek, který nikdy nic plně nezničí. Pocit,
že se něco stalo špatně už hrozně dávno, ještě
před mým narozením. Chybí cosi primárního,
nejsem úplná. Nerozhodnost. Míjení. Samota.
Co zkusit to nějak takhle:
Smutek, který nikdy nic plně nezničí.
Pocit, že se něco stalo špatně už hrozně dávno,
ještě před mým narozením.
Chybí cosi primárního, nejsem úplná.
Nerozhodnost.
Míjení.
Samota.
Mě osobně by se to tak četlo alespoň lépe, jinak se omlouvám, že jsem se nechal unést v tvůrčnosti :-).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.