JARNÍ

Líbí se mi. Zaujal mne smutek, který řeže v koutcích úst :-)

nesersrna: Děkuji!

Miro Sparkus: Neomlouvej se, děkuji za připomínky a názor. Teď odpověď na Tvé dotazy
- Velká písmena v názvu píši od začátku tvorby, tudíž již tak 15 let. Proč? Nevím, je tomu zkrátka tak.
- Proč je to dohromady? Protože jsem to tak cítila. Jedno bolavé slovo. Uvědomuji si, že občas nehledím na gramatiku, frázování apod. Jsem v tom nepoučitelná.
Možná jsem trochu posedlá snahou udržet řádky podobně dlouhé - i když, jak kdy. K Tvé tvorbě jsem se ještě nedostala, nicméně tak učiním, jelikož cituješ Lermontova a pro něho mám zvláštní slabost. Takže ještě jednou - díky za komentář.

Je to tak. Přesně slovo od slova.

Zdravím, smutná báseň se smutným obsahem, mě ovšem nějak uniká třeba důvod, proč je název dohromady a velkými písmeny? Ano, je to vlastně důvod, proč jsem to otevřel, takže pokud jako "lákadlo" pro zvědavce, tak dobré.

Co se básně týče jako takové. Uvítal bych trochu více obrazů a metafor a osobně bych si více pohrál s jednolivým frázováním. Dost těžko se mi to čte. Třeba začátek věty uprostřed verše, vůbec neudržím rytmus. Příklad:

Smutek, který nikdy nic plně nezničí. Pocit,
že se něco stalo špatně už hrozně dávno, ještě
před mým narozením. Chybí cosi primárního,
nejsem úplná. Nerozhodnost. Míjení. Samota.

Co zkusit to nějak takhle:

Smutek, který nikdy nic plně nezničí.
Pocit, že se něco stalo špatně už hrozně dávno,
ještě před mým narozením.
Chybí cosi primárního, nejsem úplná.
Nerozhodnost.
Míjení.
Samota.

Mě osobně by se to tak četlo alespoň lépe, jinak se omlouvám, že jsem se nechal unést v tvůrčnosti :-).