není nad zrzky :D

Na tvé básně.
Já obecně básním moc nerozumím a o tvých to platí dvojnásob.

Vladan: Ahoj Vladane, na co zíráš? :-)

Líbí se mi. Mám ráda čaj a atmosféru a náladu, kterou s ním s ním spojenou - o to víc mě bavilo číst o něm ve spojení s tvými pocity a myšlenkami. Báseň hezky graduje, od mírného nenápadného začátku, který pěkně navozuje vzpomínky a nostalgii, až k vypointování v závěru. Nejsilnější je pro mě třetí strofa, připadá mi nejpřirozenější a zároveň nejnápaditější. Pěkně plyne, je taková nenucená, ale přesto ne odfláklá.

Já mladého WESTa taky tu, ale jen němě zírám...

Tak pokud je to test čitelnosti románové prózy, tak k tomu (na rozdíl od básní) můžu něco napsat.
K testu sis vybrala jen výběr dramatických okamžiků (+ pointu), scukla jsi vlastně román na pár řádků => těžko z toho můžeme cokoliv usuzovat o kvalitě románu obecně. Proč? Protože tyto dramatické okamžiky mají určitá specifická pravidla. Třeba krátké uzavřené myšlenky (věty). Rychlé střihy... To máš OK. (Není to podobné básni?) Ale mnohem těžší je napsat těch zbývajících 250 stran JINAK - "civilně". Tak, aby nenudily. Tj. napiš první kapitolu a já ti řeknu, jak to vypadá... :-)
Ještě - špatně používáš uvozovací věty:
"Co to dělám?". Ptala se sama sebe. - bez tečky a malé "p"
...zornicích: "Proč?". ...a všechno!". - u obou nepatří za uvozovku tečka
Trochu sporný je odstavec: ...Bílý strachy vztáhl ruce.
Otázka v rozšířených zornicích: "Proč?".
Ty dvě myšlenky spolu souvisí - vztáhl ruce a zároveň měl v otázku v očích = (dal bych i do jedné věty) patří do téhož odstavce.
Subjektivně se mi nelíbí zornice a zorničky, ale skousnu to.

ze života, uplně se v tom vidím. Jeden duševní krach za druhým. Hezké

BorůvkaB: Děkuji Ti, jsem rád, že někdo čte starého WESTA. :-) Ještě jednou moc děkuji.

Bude líp. Aspoň tak jsem to u života zatím vypozorovala. Po bolesti přijde úleva. Možná ne hned, ale po čase určitě.
Upřímné a smutné.

Meluzina: Díkyu moc! Dost jsem se bála tam zatáhnout romantiku, ale neakonec jsem se neubránila smvému horšímu já. Ale snad to aspoň není přehnané. Navíc jsem holce utrápený chtěla taky dopřát něco příjemnýho.

Mmmm.... Je na ní něco, co mě do ní vtáhlo jako vodní vír. Máš pěkně propracované básně :))

Meluzina: Děkuji za kladné i kritické hodnocení. :) Příště se pokusím s tím něco udělat.

Yana: Díky, no, možná se příště pokusím to nějak zpřehlednit. :)

mrazí mě z toho příběhu, závěr se ti povedl moc, jak se prolínají ty dvě tragédie, které postihují Adama, je to velice citlivě napsaná povídka, vlastně jen nedorozumění s fatálním koncem, souhra náhod s příšerným dopadem, hlavně pro Adama

dekuji vsem za vyjádřeny nazor ;)

ale to je omyl, my máme rádi poezii s lidskou tváří a v té tvé alespoň já vidím člověka, trochu mimoně, trochu exota, ale hledajícího, bloudícího, utíkajícího a malinko nešťastného v téhle době, ale zase dostatečně realistického, aby to nezabalil, no vlastně to občas zabalíš a unikáš do těch svých světů, přinášíš mi svou poezií něco co bych asi jende nevyhledávala, a proto se mi líbí, čau

BorůvkaB: mannaz: metaverz: Pampeliška13: PrimaDen: slnečnica: Sucháč: Mnohokrát Vám děkuji, udělali jste mi velkou radost. Jsem strašně moc rád, že se líbí. Moc mě to těší. Děkuji Vám.

LUKÁŠ

Vladan: a teď přemýšlej ( za opravu chyby děkuji )

taron: ne, nemusí se nechat týrat nikdo s vlastním rozumem, nikdy a od nikoho, ale bohužel se tak děje a mnohdy člověk žasne, když se o něčem podobném dozví, moc děkuji za reakci, jo a myslím že pro ni už život skončil, trvalo to asi moc dlouho

Vladan: Ha, ha, ne můj muž není žádný agresor, ale pravda, že zrovna včera jsme měli malé výročí, 26 let spolu manželé, že by tohle mě inspirovalo? kdepak, to jeden komentář tady a ještě nápad napsat román, jen chci vědět zda má próza by byla k přečtení