S rýmy je to tak úmyslně. Není to ani volný ani to není přesné. Jen mě to tak napadalo po sobě.
Prostě ty chvíle beznaděje,
kdy má před sebou jen fotky,
řekni mi, co se s tebou děje,
-řekni mi kde jsi.

Dálka je nenávistný soupeř,
dává ruce do okovů,
když se jí poddáš- zemřeš,
jsou to cesty bez zákrutů,

srdce se pod tíhou drtí,
nechci se vzdát tebe,
v rukou své lyrické smetí,
střípky bez naděje,

počkám tady nad propastí,
počkám, až se ke mě vrátíš,
dny se stejně ale krátí,
snům se přesto neubráníš,

vídám tě v nich,
bílý plamen,
složený z knih,
nezapomeň,

čekám tady,
pod hvězdami,
věrná nebi
a tvé skráni...
 06.09.2013 18:53
Meluzina: Děkuji za kladné i kritické hodnocení. :) Příště se pokusím s tím něco udělat.
 06.09.2013 16:49
Na mě trochu moc uměle tvořené. Jakoby ten pocit ještě dost neovládl tvé prsty, kterými ťukáš do počítače, jakoby ještě nenabyl jasné kontury a ani propracovaná forma to prázdno nezachrání. Přesto je to kvalitní výtvor a některé momenty jsou moc pěkně pojaté.
 01.09.2013 15:07
puero: Byl to zas po dlouhé době jen pokus o něco s rýmy. Děkuji za komentář. :)
 01.09.2013 10:03
Hm, ten začátek takový nic moc, nemastný neslaný, jakoby bez hlavní myšlenky. Pak to trochu začalo nabírat kontury a já pomalu začal chápat, o čem ta básnička je, takže zhruba vprostředku se dostavilo uspokojení, že to má nakonec teda téma, ale pořád mi tam chybělo to básnické Básnično. A to máš až na konci. Teda, kousek je ještě v předposlední sloce - to nezapomeň. To je hezká sladká tečka, hodná básníka. Tam si dovedeš pohrát se slovy nejlíp. Možná je to kýč jak bič, ale vždycky zabere, vždycky účinkuje jak má. Tak nějak vážněji a přitom ,,pastelkově" - skoro jako by do zbytku té básničky vůbec nepatřil.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.