|
|
Tento rok je celý špatný a zlý,
to co se stalo, mě moc mrzí...
Nejprve umřela příbuzná mé babičky,
všechnu tu bolest a slzy bych zavřela do krabičky.
Bohužel to nejde, slzy nemohu zastavit,
chtěla bych být šťastná, smát se, zase se pobavit.
Jsem ze všeho už úplně zničená,
škola, rodina nebo přítelova nehoda...
Kdybych mohla, převzala bych z něho tu bolest na sebe,
netuším co bude dál, jsem mimo, celá bez sebe.
Mé tělo je jak bez duše, plíží se jako stín.
Chtěla bych tě obejmout, políbit, zas usednout na tvůj klín.
Prosím neodmítej mě, když ti chci pomoci,
nemohu vůbec spát, nad vším pořád přemýšlím, jak ve dne tak v noci.
Vím, není to vůbec lehké, také nevím co dál...
Nejvíc mě mrzí, že jsi to všechno už dávno vzdal... :(
to co se stalo, mě moc mrzí...
Nejprve umřela příbuzná mé babičky,
všechnu tu bolest a slzy bych zavřela do krabičky.
Bohužel to nejde, slzy nemohu zastavit,
chtěla bych být šťastná, smát se, zase se pobavit.
Jsem ze všeho už úplně zničená,
škola, rodina nebo přítelova nehoda...
Kdybych mohla, převzala bych z něho tu bolest na sebe,
netuším co bude dál, jsem mimo, celá bez sebe.
Mé tělo je jak bez duše, plíží se jako stín.
Chtěla bych tě obejmout, políbit, zas usednout na tvůj klín.
Prosím neodmítej mě, když ti chci pomoci,
nemohu vůbec spát, nad vším pořád přemýšlím, jak ve dne tak v noci.
Vím, není to vůbec lehké, také nevím co dál...
Nejvíc mě mrzí, že jsi to všechno už dávno vzdal... :(
Bude líp. Aspoň tak jsem to u života zatím vypozorovala. Po bolesti přijde úleva. Možná ne hned, ale po čase určitě.
Upřímné a smutné.
Upřímné a smutné.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

