Me pointa vubec nezaujala a stala se pro me zklamanim.

Je třeba se nad tvými verši zamyslet, ale stojí to za to, opravdu a tohle je skvělá báseň.)

taron: To já vůbec nezpochybňuji. Nicméně názory lze vyjadřovat o záležitostech, které jsou k diskusi, ne o věcech, které jsou dané. Ten článek prostě nikomu neradí jak má psát a číst poezii, pouze objasňuje fakta. Ohradil jsem se pouze proti zcela zkreslené informaci, že snad čeští básníci netvořili se znalostí literární teorie. Což prokazatelně není pravda.

Jiří Turner: To jsou slova do pranice! Ale i já jsem marně hledal odpověď, i když jsem si přímo zadal délku veršů v sonetech. Ovšem jelikož jsem posedlý symetrickou rytmikou, skládám věci tak, aby se pokud možno dali i zpívat nebo aspoň číst v určitém rytmu. Ostatně třeba Marek Eben prý zhudebnil sonety 57 a 66, byť v českém překladu. Nevím, nepamatuji si, že bych je slyšel, píše o tom jen wiki.:-)

Dobře mi tak, asi jsem si svým komentářem zasloužila tvou odpověď :-)
Omlouvám se za ten první komentář, jen jsem napsala, co se mi v tu chvíli honilo hlavou, ráda tu pročítám nejen básně, ale hlavně komentáře druhých na básně, zajímá mě spousta věci... a jsem asi moc zvědavá, díky kafe nepiji.

No, Julián napsal svůj názor, možná trošku subjektivní, ale jeho a já třebas zase s ním musím souhlasit v tom, že přednes, recitace a celková nálada vytvořená kolem básně umí udělat také kus práce...

shane: Myslím, že žádná striktní norma není. Shakespeare psal většinou tak, jak jsem již uvedl, ale české překlady žádné pevné počty slabik už nemají. Forma by patrně zlikvidovala obsah. Myslím, že platí to, co u básní obecně, mělo by to rytmicky působit bez ohledu na počet slabik. Tím se zpátky vracím ke vhodnosti delšího verše. U krátkého verše může být slabiková shoda pro rytmus básně docela zásadní, u dlouhého nemusí být +/- dvě slabiky vůbec k poznání.

Jiří Turner: Díky za poučení, jen ještě postrádám vysvětelení, jak je to s délkou veršů, pokud se slabik týče, protože Ty je máš dlouhé různě...:-)

koiška: Nj, já už o něm četl kdysi taky, jen jsem si na googlu musel najít, který to byl...:-)

Singularis: Díky

misháá:
Děkuju! Sonet se mi začíná líbit! A to je teprve můj pátý...:-)

koiška: Díky! Tak už to bývá....-)
Bohužel jsem ji složil až dnes, kdy jsem na FB četl tu Tvoji. Máš ji tam v komentáři. :-)

Zajímavý nápad. :-) Líbí se mi a obě postavy se podle mě chovají věrohodně.

poll: Děkuji za návštěvu. :)

Je v tom kus pravdy, ale samotná anonymita nestačí. Ještě je třeba jim dát příležitost, aby se projevili. Jací lidé jsou se skvěle pozná třeba v hrách typu RPG, kde hráči hrají za virtuální postavy, ale každý hráč jich má víc a nevíš, kdo se za kterou postavou skrývá.

Myslím, že není dobré to s tou anonymitou přehánět. Vždyť jaký by byl svět, kdyby byli všichni všude anonymní a nepoznali bychom třeba ani vlastní rodiče?

Dobrý, zasmála jsem se u toho :-D

To je pravda, ale já myslím, že dobrý umělec pak dokáže Múzy zase svolat.

Moc dobrá báseň. :)

shane: Psal jsem, Shane, že v originále (Shakespeare a jiní) byly psány v pětistopém verši jambického typu - blankversu, tento verš není úplně pro češtinu přirozený, ale obecně (podle mého názoru) je ve sheakesperovském sonetu vhodný delší verš( cca 10 slabik a více) s césurou( verš má často podobu souvětí)
Tento sonet je celý takto (víceslabičně) napsán. Forma zápisu bez mezer mezi slokami je tradiční shakespearovská a tak se i často jeho sonety překládají (např. M. Macek). Zvolil jsem i shakespearovskou voltu do posledního dvouverší.
Díky za komentář.

Je vážně moc dobrá.. Já taky tleskám. Škoda, žes ji nestihl poslat. A ještě jednou děkuji za Tvé pochvaly. :-)