Je máj,lásky čas a osmadvacet lásek, to se hodí. Super. :)

ŽblaBuňka: odmítám vypovídat! :))))

osobní poznatky??? ;o)))

vnímám kouzlo toho místa

Hezké. :)

dobrýýý
ale když se mi před očima neustále zjevovaly slova
peru, beru, v šeru, čekal jsem ke konci jadrnější rým
naštěstí měl závěr jinou pointu ;o)))

krásná :-) pro mě moc působivá )

Singularis: jo, máš pravdu :) překoukla jsem se.. šlo o petra němce.. :-)

Amelie M.: Promiň, že trochu odbočím od tématu, ale určitě jde o Navrátila? Vychovávat cizí dítě se v této kapitole snaží, myslím, spíš Petr Němec.

Co se týče té paruky, odhadla jsi dobře, že se Filip Navrátil tak trochu "hledá". Hravě si zkouší všechno možné, i to, co lidé běžně nenosí. Prostě si to chce vyzkoušet a rodiče mu nebrání. Časem sám pozná, co se vyplatí a co ne.

hezké, jako z pohádky :-) líbí se mi

Děkuji, opravdu moc!!! :)

Amelie M.: U nás obvykle mívají společné příjmení lidé v jedné rodině (historicky bylo vyjádřit příslušnost k rodině hlavním účelem příjmení). Třeba Jana Zlomilová a Petr Zlomil mají společné příjmení, proto se mohou oslovovat "Jano"/"Petře", ale třeba Jana Zlomilová a Bernard Koniklecový společné příjmení nemají, takže se musejí oslovovat "Jano Zlomilová"/"Bernarde Koniklecový". Přitom se (v eichlerské češtině) nezkoumá, zda je společné příjmení pouze náhoda či důsledek příslušnosti k rodině. Důvod je zde estetický - kdyby se oslovovali navzájem "Jano Zlomilová" a "Petře Zlomile", mohlo by to působit neesteticky.

Úplné a přesné vysvětlení toho vágního pojmu "společné příjmení" je možné, ale celkem složité; v případě zájmu ho najdeš na http://ekrejcixf.sweb.cz/e_jazyk.htm#e08 v sekci "Relace koherence příjmení a rodných jmen".

Děkuji, že ses zeptala. Snad jsem tě moc nezahrnul/a.

Amelie M.: Severáka kdysi šedí hoši docela zaujali, tak mě jeho zájem inspiroval k tomu tuto epizodu napsat. Ale tvoje komentáře mě také inspirovaly (a podstatně víc než Severákovy), takže pokud z nich někdy vzejde samostatná epizoda, určitě si na tebe ve věnování vzpomenu. :)

elisza: Děkuji

Krásná melancholická.

elisza: děkuji za komentář

Amelie M.: Tělesnou výchovu ve fitness centru bez dozoru jsem sám/a zažil/a. Byla to skvělá příležitost lépe se poznat se zbytkem třídy. Jen tam nebyla ta pizza, ta mi chyběla... ;-)

S těmi "pohodovými podvůdky" je to zajímavý postřeh, to mě ani nenapadlo, ale opravdu to odpovídá. :))

Amelie M.: To víš, pro některé profesory je jejich předmět důležitější než studenti (zvlášť ti studenti, kteří jejich předmět už nestudují a ani dřív v něm nevynikali) a profesor Srp k nim určitě patří. Navíc v EDDR jsou profesoři na gymnáziu za dospělé studenty už mnohem méně zodpovědní než třeba u nás.

Moc hezká.

Amelie M.: Mám radost, že se ti tato epizoda líbila. :) Třeba k tomu Astřinu vtípku s tričkem mě inspirovalo jedno video na YouTube.

Přemýšlím nad tou reakcí Mojí vinné révy na Ester Krejčí, moc ti děkuji, že ses o tom zmínila. Nějak mě nenapadlo, že Ester Krejčí tak vlastně říká, že jí na Mojí vinné révě záleží. A nejsem si moc jistý/á, co vlastně Moje vinná réva očekávala - zda jen laskavou, ale bezobsažnou útěchu, praktickou radu či obojí... Nejspíš to sama nevěděla. V některých věcech jsou moje postavy od běžných lidí odlišné záměrně, ale některé odlišnosti jsou způsobeny mým nedostatkem zkušeností a toto by mohl být ten druhý případ.

Ten rozhovor Mojí vinné révy s Larisem je trochu na okraji toho, co jsem schopen/a psát. Myslím, že jiní by něco takového napsali lépe.