|
Němcovy si našly, co kritizovat.
 08.03.2014 6 854(7) 0 |
Kapitola 4 - Ruka, ruka, paruka
V dvoupatrovém rodinném domě Navrátil čekalo Němcovy nejedno překvapení. Hana Němcová se zděsila, když si Filip Navrátil na chodbě svlékl bundu s kapucí, a odhalil tak rovné, sytě modré vlasy. Ve skutečnosti to byla paruka, kterou nosíval už nějakou dobu, takže sestru a rodiče to nechávalo klidnými.
„Co má být tohle?“ řekl Petr Němec.
„Co?“ udiveně zareagoval Filip Navrátil.
„Taková drzost,“ řekl strýc vztekle. Strach z neznáma a odlišnosti a dojem nepatřičnosti ho najednou dováděl k neobvykle intenzivní, byť potlačované zuřivosti.
Filip Navrátil vrhl tázavý pohled na sestru, ale Melanii Navrátil nebylo jasné, co strýce tak rozzuřilo, už slyšela Němcovy kritizovat ledacos, takže jen pokrčila rameny.
„Ty vlasy – co to má být?“ upřesnil strýc.
„Kluci si nebarvěj háro,“ poznamenala Alena Němcová, která zřejmě příčinu strýcovy zuřivosti chápala lépe, a už přezutá se bez vyzvání odešla porozhlédnout po domě.
„To je paruka, některým spolužákům se líbí a mně také,“ vysvětlil Filip Navrátil.
„Ještě paruka! Taková zženštilost,“ zasupěl Petr Němec. „Kdyby mi tohle provedl můj syn, tak mu takovou vlepím, že mu urazím hlavu!“ Naznačil rukou pohlavek.
„Panebože,“ zamumlal Edgar Navrátil a stydlivě vzhlédl ke stropu. Násilí, zvlášť fyzické, bylo v eichlerské společnosti prohlášeno za tabu, takže taková zmínka jako „že mu urazím hlavu“ byla velmi nevhodná, nemluvě o tom, co takové prohlášení vypovídalo o jeho rodičovské lásce...
„Ale, ale. Mírněte se, bratře. Nebudete nám přece mluvit do výchovy,“ řekla Dita Navrátil, která si i v tak vypjaté situaci udržela překvapivý klid.
„Tohle je výchova?“ řekl Petr Němec, stále nahlas, ale už mírněji, jeho záchvat zuřivosti polevil.
„Filip Navrátil je hodný a poslušný, nesoudíme ho za to, co nosí nebo jaké má vlasy, hlavní je, aby se to líbilo jemu,“ řekla Dita Navrátil a pohladila syna po rameni. Ten se na ni široce usmál.
„Ale... ale...“ zazmatkoval Petr Němec a pohledem požádal o pomoc Hanu Němcovou.
„Ale co na to řeknou lidi?“ řekla.
„Tady to nikomu nevadí,“ řekla Dita Navrátil. „Jak Filip říkal, spolužákům se to dokonce líbí.“
Petr Němec už se nezmohl na slovo, ale vrhl na Hanu Němcovou pohled, který naznačoval, že si myslí, že on, nebo jeho sestra je blázen.
Edgar Navrátil řekl nervozně: „Tak se přezujte... a... a... pojďte za mnou, ukážu vám pokoje.“ Protože strýc a teta už byly přezuté, pomohla jim dáda s jedním s kufrů a zavedla je do pokojů v patře 1, kde se mohly převléci; Dita Navrátil zatím odešla do kuchyně a Filip Navrátil na záchod.
V EDDR se slovem „patro“ označuje každé podlaží; podzemní podlaží se značí zápornými čísly (-1, -2 atd.), poschodí kladnými (např. 1 či 2) a přízemí je patro 0.
****
K Melanii Navrátil přišel Tomáš Němec, který zatím také celou situaci potichu sledoval.
„Ty modrý vlasy byly hezký, to se tady fakt nosí?“ řekl.
„Jak kdo chce,“ řekla Melanie Navrátil. „To víte, puberťáci zkouší a objevují taje make-upu a módních doplňků, to je normální. V jeho věku jsem byla také taková,“ řekla Melanie Navrátil.
„Ale ty seš holka,“ řekl Tomáš Němec.
„No a?“ řekla Melanie Navrátil. Nechápala, kam tím míří.
„Holky to maj jinak než kluci,“ řekl Tomáš Němec.
Melanie Navrátil se trochu zastyděla. „Vy myslíte to mezi nohama? V rozkroku?“
„Ne,“ řekl Tomáš Němec; udivilo ho, že Melanie Navrátil nechápe, co tím myslí. „Jako že holky se malujou a kluci ne.“
Melanie Navrátil si oddechla. Už pochopila, kam tím mířil. „No, to možná u vás, tady u nás to zkouší každý, kdo je zvědavý; což jsou v pubertě skoro všechny.“
„Zajímavý,“ řekl Tomáš Němec.
„Tedy – jen kdo na to má, ony některé ty doplňky jsou dost drahé, takže si je nemůže dovolit každý,“ řekla Melanie Navrátil.
Tomáš Němec se zamyslel. Přišla Dita Navrátil a vyrušila ho: „Už je oběd. Utíkejte do haly, ať vám to nevychladne,“ řekla.
„Kde je hala?“ zeptal se Tomáš Němec.
„Pojďte,“ řekla Melanie Navrátil a zamířila chodbou rovně.
Tomáš Němec šel za ní. „To tvoje máma vždycky vaří tak rychle?“
Melanie Navrátil se uculila. „Už jsme měly navařeno,“ řekla.
„Aha,“ řekl Tomáš Němec.
Melanie Navrátil se na oběd velice těšila. Byly švestkové knedlíky a pomyslela si, že jí budou zvlášť chutnat, protože je sama připravila, takže jí bude při jídle těšit nejen jejich chuť, ale také pocit dobře vykonané práce.
V dvoupatrovém rodinném domě Navrátil čekalo Němcovy nejedno překvapení. Hana Němcová se zděsila, když si Filip Navrátil na chodbě svlékl bundu s kapucí, a odhalil tak rovné, sytě modré vlasy. Ve skutečnosti to byla paruka, kterou nosíval už nějakou dobu, takže sestru a rodiče to nechávalo klidnými.
„Co má být tohle?“ řekl Petr Němec.
„Co?“ udiveně zareagoval Filip Navrátil.
„Taková drzost,“ řekl strýc vztekle. Strach z neznáma a odlišnosti a dojem nepatřičnosti ho najednou dováděl k neobvykle intenzivní, byť potlačované zuřivosti.
Filip Navrátil vrhl tázavý pohled na sestru, ale Melanii Navrátil nebylo jasné, co strýce tak rozzuřilo, už slyšela Němcovy kritizovat ledacos, takže jen pokrčila rameny.
„Ty vlasy – co to má být?“ upřesnil strýc.
„Kluci si nebarvěj háro,“ poznamenala Alena Němcová, která zřejmě příčinu strýcovy zuřivosti chápala lépe, a už přezutá se bez vyzvání odešla porozhlédnout po domě.
„To je paruka, některým spolužákům se líbí a mně také,“ vysvětlil Filip Navrátil.
„Ještě paruka! Taková zženštilost,“ zasupěl Petr Němec. „Kdyby mi tohle provedl můj syn, tak mu takovou vlepím, že mu urazím hlavu!“ Naznačil rukou pohlavek.
„Panebože,“ zamumlal Edgar Navrátil a stydlivě vzhlédl ke stropu. Násilí, zvlášť fyzické, bylo v eichlerské společnosti prohlášeno za tabu, takže taková zmínka jako „že mu urazím hlavu“ byla velmi nevhodná, nemluvě o tom, co takové prohlášení vypovídalo o jeho rodičovské lásce...
„Ale, ale. Mírněte se, bratře. Nebudete nám přece mluvit do výchovy,“ řekla Dita Navrátil, která si i v tak vypjaté situaci udržela překvapivý klid.
„Tohle je výchova?“ řekl Petr Němec, stále nahlas, ale už mírněji, jeho záchvat zuřivosti polevil.
„Filip Navrátil je hodný a poslušný, nesoudíme ho za to, co nosí nebo jaké má vlasy, hlavní je, aby se to líbilo jemu,“ řekla Dita Navrátil a pohladila syna po rameni. Ten se na ni široce usmál.
„Ale... ale...“ zazmatkoval Petr Němec a pohledem požádal o pomoc Hanu Němcovou.
„Ale co na to řeknou lidi?“ řekla.
„Tady to nikomu nevadí,“ řekla Dita Navrátil. „Jak Filip říkal, spolužákům se to dokonce líbí.“
Petr Němec už se nezmohl na slovo, ale vrhl na Hanu Němcovou pohled, který naznačoval, že si myslí, že on, nebo jeho sestra je blázen.
Edgar Navrátil řekl nervozně: „Tak se přezujte... a... a... pojďte za mnou, ukážu vám pokoje.“ Protože strýc a teta už byly přezuté, pomohla jim dáda s jedním s kufrů a zavedla je do pokojů v patře 1, kde se mohly převléci; Dita Navrátil zatím odešla do kuchyně a Filip Navrátil na záchod.
V EDDR se slovem „patro“ označuje každé podlaží; podzemní podlaží se značí zápornými čísly (-1, -2 atd.), poschodí kladnými (např. 1 či 2) a přízemí je patro 0.
****
K Melanii Navrátil přišel Tomáš Němec, který zatím také celou situaci potichu sledoval.
„Ty modrý vlasy byly hezký, to se tady fakt nosí?“ řekl.
„Jak kdo chce,“ řekla Melanie Navrátil. „To víte, puberťáci zkouší a objevují taje make-upu a módních doplňků, to je normální. V jeho věku jsem byla také taková,“ řekla Melanie Navrátil.
„Ale ty seš holka,“ řekl Tomáš Němec.
„No a?“ řekla Melanie Navrátil. Nechápala, kam tím míří.
„Holky to maj jinak než kluci,“ řekl Tomáš Němec.
Melanie Navrátil se trochu zastyděla. „Vy myslíte to mezi nohama? V rozkroku?“
„Ne,“ řekl Tomáš Němec; udivilo ho, že Melanie Navrátil nechápe, co tím myslí. „Jako že holky se malujou a kluci ne.“
Melanie Navrátil si oddechla. Už pochopila, kam tím mířil. „No, to možná u vás, tady u nás to zkouší každý, kdo je zvědavý; což jsou v pubertě skoro všechny.“
„Zajímavý,“ řekl Tomáš Němec.
„Tedy – jen kdo na to má, ony některé ty doplňky jsou dost drahé, takže si je nemůže dovolit každý,“ řekla Melanie Navrátil.
Tomáš Němec se zamyslel. Přišla Dita Navrátil a vyrušila ho: „Už je oběd. Utíkejte do haly, ať vám to nevychladne,“ řekla.
„Kde je hala?“ zeptal se Tomáš Němec.
„Pojďte,“ řekla Melanie Navrátil a zamířila chodbou rovně.
Tomáš Němec šel za ní. „To tvoje máma vždycky vaří tak rychle?“
Melanie Navrátil se uculila. „Už jsme měly navařeno,“ řekla.
„Aha,“ řekl Tomáš Němec.
Melanie Navrátil se na oběd velice těšila. Byly švestkové knedlíky a pomyslela si, že jí budou zvlášť chutnat, protože je sama připravila, takže jí bude při jídle těšit nejen jejich chuť, ale také pocit dobře vykonané práce.
Ze sbírek: 
05.05.2015 - 20:13Singularis: jo, máš pravdu :) překoukla jsem se.. šlo o petra němce.. :-)
05.05.2015 - 20:10Amelie M.: Promiň, že trochu odbočím od tématu, ale určitě jde o Navrátila? Vychovávat cizí dítě se v této kapitole snaží, myslím, spíš Petr Němec.
Co se týče té paruky, odhadla jsi dobře, že se Filip Navrátil tak trochu "hledá". Hravě si zkouší všechno možné, i to, co lidé běžně nenosí. Prostě si to chce vyzkoušet a rodiče mu nebrání. Časem sám pozná, co se vyplatí a co ne.
Co se týče té paruky, odhadla jsi dobře, že se Filip Navrátil tak trochu "hledá". Hravě si zkouší všechno možné, i to, co lidé běžně nenosí. Prostě si to chce vyzkoušet a rodiče mu nebrání. Časem sám pozná, co se vyplatí a co ne.
04.05.2015 - 16:07obecně nemám ráda, když se někdo snaží vychovávat cizí děti.. takže v této kapitole mi byla reakce pana navrátila silně nesympatická, přišla mi téměř buranská.. sice je nošení modré paruky asi opravdu trošku ujeté, na druhou stranu, proč ne.. asi bych to brala spíš jako legrácku, ale bratr melanie její nošení bral asi více vážněji a vlastně, pokud jsem pochopila dobře, tak se (nejenom) touto cestou tak trochu hledal..
i tato kapitolka se mi četla dobře, baví mě :-)
i tato kapitolka se mi četla dobře, baví mě :-)
11.03.2014 - 17:55Severak: Ještě k té nesnášenlivosti: já si myslím, že těm lidem, kteří netolerují punkáče, v dětství někdo (nejspíš rodiče) řekl, že takové vlasy jsou "fuj" a jediné správné vlasy jsou ty, co člověku rostou od přírody. Ti lidé pak toto podvědomě převzali jako životní hodnotu a lidé, kteří tomuto pohledu na svět neodpovídají, v nich budí znechucení a nenávist, i když k tomu není žádný důvod. Také tuto stereotypní představu pravděpodobně předají svým dětem, pokud je budou vychovávat. Zhruba toto má být význam prvního odstavce první kapitoly tohoto románu a ke konci se mi to snad podaří odhalit.
09.03.2014 - 07:18Severak: Děkuji za komentář. Souhlasím s tebou v obou bodech. Navíc obarvit vlasy si člověk sám nezvládne (alespoň podle epizody Darii S04E13 to vyžaduje další osobu). Naopak o paruce bych i uvažoval, ale četl jsem, že se v ní hodně potí hlava.
08.03.2014 - 20:36Co se týká toho různého počítání co je první patro, to nám někdy v práci dost zatápí. Každej národ to skutečně počítá jinak a já osobně se kloním k eichlerskému systému (0=přízemí). :D
Co se týká barvení vlasů, dodnes jsem moc nepochopil netoleranci některých lidí k punkáčům a tak (to je přece jejich věc, co maj na hlavě, ne?). Sám bych si ale vlasy asi nikdy neobarvil, na to já se necejtim...
Co se týká barvení vlasů, dodnes jsem moc nepochopil netoleranci některých lidí k punkáčům a tak (to je přece jejich věc, co maj na hlavě, ne?). Sám bych si ale vlasy asi nikdy neobarvil, na to já se necejtim...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zaslepenost a stereotypy 4: Ruka, ruka, paruka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zaslepenost a stereotypy 5: V nepravé poledne
Předchozí dílo autora : Zaslepenost a stereotypy 3: Mrazivé uvítání
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Ronald Reagan řekl o Severak :Z jeho tvorby vyzařuje optimismus všedního i nevšedního dne.
