Čekání

Stáří, vzpomínky a čekání. Smutný úděl člověka.
 kekebreke
 05.05.2015
 básně/nemoc, smrt
4
1784 (7)
0
V noci sedím v stínu svíce,
nemám sílu, žíti více,
svoji bolest předám peru,
když píši dopis v šeru.

Linky po papíru krouží,
kaňky stékají se v louži.
Trochu se s tím stále peru,
když píši dopis v šeru.

Svět už není to, co býval,
miloval jsem, taky zpíval,
cestoval a byl až v Peru!
Teď tu sedím v šeru.

Moji tvář popsaly roky,
teď už slyším její kroky.
Na milost svůj osud beru.
Přichází si pro mě v šeru.

Plamen nemá síly více,
Právě zhasla moje svíce.
 05.05.2015 22:41
 koiška
Hezká, ale já bojim bojim..:-))
 05.05.2015 20:21
 ŽblaBuňka
dobrýýý
ale když se mi před očima neustále zjevovaly slova
peru, beru, v šeru, čekal jsem ke konci jadrnější rým
naštěstí měl závěr jinou pointu ;o)))
 05.05.2015 11:30
 kekebreke
Amelie M.: Děkuji Ti za Tvůj příspěvek. Hezký den.
 05.05.2015 11:27
 Amelie M.
líbí se mi to, možná v první sloce postrádám na konci ještě nějaké slovo do rytmu (něco jako "v tichém šeru", třeba.. znělo by mi to lépe..

také trošku bojuji s obratem "nemám víru, žíti více".. určitě to má svůj smysl, ale mně to nesedí.. - nemám sílu, či naději, žíti více, by se mi líbilo víc..

jo a možná bych trošku poupravila "píši" v jedné či druhé sloce.. aby se to slovo neopakovalo.. třeba ve druhé "dopisuji" v šeru

celkově se mi to ale moc líbí, hlavně to, co báseň vypráví.. má takovou správně a částečně nostalgicky tesknou náladu.. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.