Nikytu: na mě lehce hravě působí např. "tak si dáme do těla", nebo "chceš si ještě chvíli hrát?". Proto buď psát v tomto duchu hravěji, nebo naopak užívat klasické verše jako "Loňské sněhy tají nám
Slova temná, slova zlá
Po nich těžko, jak se zdá
naděje dál plápolá…"
Ta kombinace mi nesedí. Jinak obsah jsem pochopila, právě proto přemýšlím, proč.

slnečnica: díky ;)

kmotrov: tvá "analýza" mi odkryla pozadí básně ještě více, než jsem o něm uvažovala, za což neskonale děkuji. Já vždy když něco napíšu, s nějakým úmyslem, tak později zjišťuji, že ta slova jdou ještě dál. V mých myšlenkách, nebo čtenáře. A to je ten důvod, proč si nepíšu jen do šuplíku pro sebe. Jsem ráda, že oslovila. :)

DDD: mnohokrát děkuji, tvé pozitivní ohlasy mne vždy nesmírně těší :)

DDD: děkuji za zastavení a zdravím kolegu :)

:)

marně přemýšlím, z jakého jména ty anagramy vznikly :P

Hmmm, po delší době opravdový skvost. Jedna z těch perliček co zapadly, aby byly zase objeveny. Je to krása. Ten leitmotiv čistě hypotetického obrazu je silný a romantický. Velmi dobře se mi to četlo.

casa.de.locos: Magický realizmuis znie super, pozriem si to, vďaka za tip. ;)

wau.

Líbí se mi moc. Hned při prvním čtení jsem si všiml, jak hned první strofa koresponduje s názvem. Při druhém čtení jsem se zastavil u otázky v závěru.
Jestliže po naději nezbylo zhola nic a jestliže umírá poslední, je jediné řešení. Nejsem a dost možná jsem nikdy jsem nebyl. Je jenom dýchání. To nebytí je nadějí na nesmrtelnost, ta naděje ale není. Je to nádherně neřešitelné. Nevyjádřené (tím nádech výdech) a to je dobře, všechno nelze vyjádřit.
Super.

Stará neznámá: Rád okouzluji staré známé :) Ahoj!

Ahoj Náčelníku. Tebe jsem tu dlouho neviděla. Okouzlils.

:) Díky DP a i tobě Orionko, popravdě jsi správně nakousla téma

korálek: U nás naštěstí taky není zakořeněná. A jsem za to ráda. Je to hrozná vlastnost a kdo ji v sobě má, dokáže být pěkně škodolibý, ne-li zlý. Závist by neměla být od toho, aby jeden druhému nepřál, ale naopak by měla sloužit k tomu, aby nás přiměla vzít si z toho druhého příklad a snažit se na sobě zapracovat. Koneckonců, nakonec to máme takové, jaké si to uděláme. A já jsem toho názoru, že co musím, to přijmu, a mohu-li něco změnit či aspoň ovlivnit, tak to prostě musím udělat. Inu, jsme lidé a život je boj. ;-)

Moc hezká, ta se povedla - a je tam takové odhodlání, výzva:-)

korálek: Děkuji, žes mi věnovala vteřinku. To mě těší. :-)

korálek: Naštěstí jsi tu a já jsme za to ráda. :-)

K tomuto tématu bych jen řekla - jsem ráda, že se mě netýká:-)

Líbí se mi, je výstižná - krásné přirovnání :-)