|
Inspirováno filmy Malárie a The Backwater Gospel z jehož úvodní písně je přejata melodie pro kurzívou zvýrazněné verše.
UPOZORNĚNÍ: Dílko je mírně naturalistické a není v hodné pro slabší povahy
|
Doktorův stín už se blíží,
třeba se ho bát,
zpevněte okna mříží
natáhněte drát!
"Vyneste své mrtvé! Vyneste své mrtvé!...". Zvuk zvonu se táhl ulicí bez dláždění. Tedy ono tam kdesi bylo, ale skryté pod nánosy špíny. Muž zahalený v hadrech, které spíš než oblečení připomínalo něco, co někdo zapomněl v žumpě. Tlačil své máry plné smradlavých kusů lidských těl plných mokvavých boláků a snažil se dělat, že nevidí postavy polosedící pod krovy domů, jak se naposled bolestně nadechují. Věděl, že jeho samotného to taky brzy čeká.
"To je doktror!"
"Rychle pryč!"
"Kde je doktor tam je i mor!"
"Rychle, rychle, nechci umřít!"
Doktor vstoupil do domu ve své klasické masce. Vypadal jak havran smrti. Dlouhý zobák vyčnívající zpod černého klobouku, plandavý černý hábit, to vše z něj dělalo dokonalého ptáka smrti. Doktor se podíval na nemocného. Na první pohled bylo vše jasné. Muž se zmítal v horečkách. Největší boule měl v podpaždí. Pravá dokonce praskla a teď z ní vytékala černá tekutina. Doktor jen smutně zavrtěl zobákem. Přejel rukou v černé rukavici po mužově tváři těsně před tím než muž vydechl naposledy. Poté se otočil na jeho ženu, která ve stoje plakala u nohou postele. Velká boule na krku a další na temeni prozrazovaly, že nebude trvat dlouho a ona se vydá za svým mužem.
"JE MI TO LÍTO", pronesl hlasem, který zněl přes masku jako přidušená ozvěna a podával ženě ruku. "UPŘÍMNOU SOUSTRAST". Žena přijala ruku a ještě více se rozvzlykala. Doktor ještě zběžně pohladil dvě děti, které byly očividně také nakažené, aby je aspoň trochu uchlácholil a vyšel do tmy.
Na ulici to páchlo smrtí. Tolik nakažených a on měl tak málo času. Tolika nestihl pomoci a oni umírali v bolestech tak krátce a přesto tak dlouho. Doktor stáhl svou ptačí masku a bílá lebka se zableskla do tmy...
"PITOMEJ MOR!"
Doktor ten ti neublíží
mohlo by se zdát
jediné, co ho tíží
je ten věčný chlad.
třeba se ho bát,
zpevněte okna mříží
natáhněte drát!
"Vyneste své mrtvé! Vyneste své mrtvé!...". Zvuk zvonu se táhl ulicí bez dláždění. Tedy ono tam kdesi bylo, ale skryté pod nánosy špíny. Muž zahalený v hadrech, které spíš než oblečení připomínalo něco, co někdo zapomněl v žumpě. Tlačil své máry plné smradlavých kusů lidských těl plných mokvavých boláků a snažil se dělat, že nevidí postavy polosedící pod krovy domů, jak se naposled bolestně nadechují. Věděl, že jeho samotného to taky brzy čeká.
"To je doktror!"
"Rychle pryč!"
"Kde je doktor tam je i mor!"
"Rychle, rychle, nechci umřít!"
Doktor vstoupil do domu ve své klasické masce. Vypadal jak havran smrti. Dlouhý zobák vyčnívající zpod černého klobouku, plandavý černý hábit, to vše z něj dělalo dokonalého ptáka smrti. Doktor se podíval na nemocného. Na první pohled bylo vše jasné. Muž se zmítal v horečkách. Největší boule měl v podpaždí. Pravá dokonce praskla a teď z ní vytékala černá tekutina. Doktor jen smutně zavrtěl zobákem. Přejel rukou v černé rukavici po mužově tváři těsně před tím než muž vydechl naposledy. Poté se otočil na jeho ženu, která ve stoje plakala u nohou postele. Velká boule na krku a další na temeni prozrazovaly, že nebude trvat dlouho a ona se vydá za svým mužem.
"JE MI TO LÍTO", pronesl hlasem, který zněl přes masku jako přidušená ozvěna a podával ženě ruku. "UPŘÍMNOU SOUSTRAST". Žena přijala ruku a ještě více se rozvzlykala. Doktor ještě zběžně pohladil dvě děti, které byly očividně také nakažené, aby je aspoň trochu uchlácholil a vyšel do tmy.
Na ulici to páchlo smrtí. Tolik nakažených a on měl tak málo času. Tolika nestihl pomoci a oni umírali v bolestech tak krátce a přesto tak dlouho. Doktor stáhl svou ptačí masku a bílá lebka se zableskla do tmy...
"PITOMEJ MOR!"
Doktor ten ti neublíží
mohlo by se zdát
jediné, co ho tíží
je ten věčný chlad.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.