Jsem jak v minovém poli po výbuchu a kdybych nabízel ruce a noze co vedle trupu leží kanagon s tím ,že se podívám po hlavě necítil bych se bezradněji. Neumím si říct o propustku, tak moc nenávidím beznaděj...netušíš jak moc přes kapku svého hoře coby mikroskopem zřím oceán tvého vlnobití. Srdcem chtěl bych opravit tě a rozptýlit tvé věrné. Snad pusu na hřeby tvého kříže?? Snad vypadli by...

někdo věří na bolest, ani nechci vědět, proč

konečně jsem to dočetl,
mám rád jednoduše napsané
příběhy komplikovaných lidí
máš možná špatnou srážlivost
krve, na nemocnici je dobré,
že si tam nakonec musíš
pomoct sama...

Musím souhlasit s Leslie, a proto se nakonec vracím a čtu znovu. Je to naprosto fantastické dílo. První, který jsem si odsud uložil, kdybys ho nakonec smazala. Doufám, že už je to všechno za tebou, ale je veliké štěstí, že jsi dostala ten zápisník

Je to vyčerpávající. Čtení asi míň než prožívání, ale přesto bych to asi pro literární účely zkrátil nebo rozdělil na víc menších částí. Toliko do formy. Obsah samotný je samozřejmě jiná liga, než jsem schopen zhodnotit. Rozhodně je to unikátní zpověď, která mě "bavila". Cením syrovost a obrazotvornost. Daň z přirážek je hustá metafora.

Psavec: Dik.

Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.

GULI: Bude to už jen a jen složitější aspoň na oko.... dík za odezvu

Leslie: Děkuju za utracený slova, jsem za ně vděčná. Snažila jsem se jen zachytit... nádechy mezi ranami, tak nějak? Věnovat metafory správným směrem.

Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.

Namazat!

Někdy není selhání chvíli nevstat.

Mě někdy tak rozčiluje, jak moc se umíš trefit.

Mám už nějakou dobu talent kliknout na náhodnou báseň a trefit se do něčeho, co se trefí do něčeho mně. Těžko se někdy hledat, když není v povrchu o co se zachytit.
(gajda: Nezvykle minerální mě rozesmálo :)

Tak proč ji mazat? Na pochopení v závěru až tak nezáleží. Osobně nemám kontext, ale cítím z toho něco silnýho, a to mi stačí.

Kdyby to tak šlo, taky bych si to přál.

Ten závěr je taková třešinka na dortu.

puero: Děkuji za komentář a upozornění. Když příjde na návštěvu nemoc vše je jinak,chemo vkládá do tváře smutek.

Drsná...

Závěr zabolel. Tím jak je pravdivej.