Pohltila je realita současnosti.

Taky jsem měl rád, když na konci sklizně postavili z balíků slámy velkou kostku a my jako děcka jsme na to lezli a hráli si na Titanic. Proč tam lezou velcí kluci a velkýma holkama jsem pochopil až později.

Pěkné (hele včera jsi měl svátek!). Jakto, že má každý svátek dřív než narozeniny? Ach ta nostalgie, aj slza ukápne ze zanícených spojivek.

povedlo se, pobavilo :-)

Moc hezké

LadyLoba: spoutá i přes něžný pouta, osud v to doufá a tak radši, ať pouty mě spoutá

Roky zkušeností pohnou šlachou, svalem s čarováním amen. Z koštětem trénuje, na klíně startuje.

No tak ti toho angličáka na pískovišti sebrali. Prostě před pikolou za pikolou už je pryč. A dělej... hážem čáru.

LadyLoba: Mít rád všechny a být sám
kdy už v tomhle dolítám.

Ta druhá část je hodně osobní ... první se dá aplikovat na různá sídliště

Dobře děláš.

LadyLoba: Pokud najdu nějakého skladatele, tak bych byl rád!

Také mne to hned vtáhlo a připomnělo mi to včerejší den.
Akorát ten náš les už dávno není co dřív. Když jím procházím marně hledám své cesty dětství. Jsou pryč, stejně jako ta dětská léta a místo nich jiné, které neznám. Na podzim cítím vůni dřeva z komína a vždy si vzpomenu na švestkové buchty od babičky.

Láska nemá ráda pouta,
přesto, si piš, že tě spoutá

Jop, pravda pravdoucí

Kouření je trochu mimo mě,
tak to propojení s mlhou tolik neocením

Oni a ne Ony ...
žádné kytky lásky pásky?
Jedna dáma, co už tady není,
Za své chování.
Tak tahle dáma nazvala mě
Osobou z vlaku.
Mám doufat, že tvá Osoba je
Někdo jiný než já,
Nebo to vzít osobně?

Docela pěkný chlapský pohled na (ne)obyčejné
lidské štěstí.

Medicinman duše je ten
kdo ví, že hrdý orel
červu v tlejícím mase
dobře rozumí.

Jemnocit protkán intelektem
a motýl vzlítl z klína šarlatový.

Rýmuje se ti to. Na louce.

Šikovně provázaná kulisa kouře a mlhy a zároveň vnitřního postoje.