Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Napsáno pro Fuck cancer. Osobní příběh. Velmi osobní.

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

nehledejte v tom zápletky... z dneška...

„A máš zájem je ještě někdy vidět?“. „Ale jo, ta 19 dorazí zítra. Chce mi ho přeblafnout. Sice to není ono, znáš to, mladý dříví.....

něco co se nedá číst:)

Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

No nečekal jsem, že tolik vydržíš, čtyři a půl hodiny v kuse, máš u mě obdiv, z moji strany za to může tříletá abstinence této činnosti a flaška rumu, nic vyjímečného.

příběh ze života osamocené ženy

někdo mi říkal, že ty nejlepší příběhy si člověk musí prožit, měl pravdu...

Vydal jsem svoji první knížku s názvem Děvky, žádný ohlas, není objeven další Viewegh nejsem nic vyjímečného, jen další hovno v přetékající okolní nudě.

Když se chcete v klidu něco naučit - nechoďte na kolejích do kuchyňky.

Bohužel to je podle skutečné události ... ale takovej je život. Jak se jen člověk může změnit. Ps. možná jste na to už narazili na jiných stránkách ...

Líbil by se vám tento styl psaní? Kdo to dočte, dostane větrový bonbon. stačí mi pak napsat adresu.

Co sem napsat?:-)