příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...

(...)

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

Láska... Stokrát omletý klišé v různejch podobách... Myslim, že některým bude dílo povědomé z literu...

z deky mi vylízal už jenom můj nos a oči, co připomínaly jarní přeháňky...další naděje spadla mi z nebe...a začalo jaro...

Drobné ohlednutí zpět. E

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

Navázání na báseň Vrátil jsi mi..

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)

srdce nespoutej se mi obvazy od ran...che:D;)..každopádně nemá to být zklamání..ale taky nejde o optimistiku..takže...to je asi vše co bych vám k tomu chtěla říct...:)

Básníčka vznikla jako reakce na jiné dílko, je to trochu jiný pohled.. doufám, že se bude líbit. (trochu jsem ji upravila .. )

***

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...