Povídka psaná pro jednu soutěž, .. den dcery a matky.

částečně smutné, částečně ne, rozděleno na dvě části, aby to nebylo moc dlouhé, takže pokračování zítra, pokud budete chtít...

...

druhá (a poslední :-) ) část...

tuhle povídku jsem napsala někdy ve 14 letech... :-)

Tak tohle vzniklo při jedné naprosto ulítlé náladě... Prosím o komentáře.:o)

...

Sama jsem byla zvědavá, jak to skončí .-)

Něco mezi povídkou, básní a úvahou.

inspirováno životem. je mi.. nějak podivně. /přiznávám - v hlavě to vypadalo mnohem líp./ a.. co víc. Jen..: http://www.youtube.com/watch?v=lsWsasqIoyk

[b]Každý člověk má právo na svého trpaslíka![/b]

Dneska se vidí naposledy. Ještě než se oba rozejdou za svými dalšími životy, je třeba mít menší moment souznění.

O ni, pro ni..

tohle je... starý... a špatný... a já se stydím... ae... máš pravdu, měla bych to zkusit... aspoň trochu... děkuju. *

...

Vyznat někomu lásku je jako přinést mu své srdce na stříbrném talíři se stříbrným nožem a říct:,,Bodni si!“