Láska se k sobě vždy vrací

Někteří starouškové to dobře znají.

Jedna o (nejen) korejském hudebním průmyslu.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Nemám tušení zdalipak je to podle literárních žánrů doopravdy óda, ale psala jsem zcela intuitivně a spontálně jak samotný název tak obsah. Po dopsání jsem již nepřemýšlela jestli to změnit nebo ne. Název prostě patří k obsahu jenž má, opět lehce depresivní hlava dokonale vyplodila

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

Jedna z mých básní z roku 2019 napsaná pro mou rozpracovanou knihu "Povídky a básničky". Rozhodl jsem se, že ji zde zveřejním, tak snad se vám bude líbit.

Každý vidí štěstí jinak

Když jsi daleko.

dopis do jiného světa, na který mám jen jednu vzpomínku

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.