Chci ven

Sasanka: jé, Vy jste si přečetla všechny mé básničky, to mě těší! :)

Šmarjá, pamatuji si ty pocity i ty mrkváče :D Ten neustálý pocit, že potřebuji odjet se mě drží celý život.

Všude lidé hvězd paměť mají. Po každý tě rozpoznají. Všem stejně srdce tluče, po doteku prahnou všechny ruce.

Singularis: děkuji za komentář!

Zajímavé. Báseň jsi zařadila jako smutnou, ale na mě působí smutně snad až ten poslední verš, všechny předchozí mi budí spíš pozitivní a radostné pocity, což je asi dáno i tím, že už mám skoro dva roky výrazně omezené vycházení a společenské styky kvůli pandemii, takže myšlenka „chci ven“ se mi v hlavě objevuje dost často. Je zajímavé, jak může něco na jednoho člověka působit smutně a na druhého radostně.

Zapomenout je někdy moc těžké.

Nechati mozek resetovat.
Myšlenky jak špínu smít.
Neznámu poděkovat.
Moci volně žít.