Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

"Jediná myšlenka zažehne tisíce svíček." R.W.Emerson. Anebo některé zhasí...

Jedna pesimistická...

ty jsi jako já, já jsem jako ty...

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

/"co budeš dělat po válce? Myslím - kromě toho, že budeš mou ženou?"/

Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...

Ano - ne - ano - ne - ano - ne?

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

Nevím jestli smutná, každopádně sem jí sem vůbec nechtěla dávat :D... Má to být text k písničce ( posuďte sami :) )...Mám teď pořád sklony psát k realitě, ale toho si moc nevšímejte :D..

Jako soudtrack mi posloužilo tohle: http://youtube.com/watch?v=PmOv2lTfJbY

po půlroční pauze taky něco přihodím...;) L.

hoďnoťte a pište komentáře, budu ráda :-)