|
Jedna pesimistická...
 11.06.2008 12 1466(36) 0 |
Až šelest listí na mém hrobě
/kde kytky zvadly a svíčkám dávno došel dech/
přehluší zpěvavou vzpomínku
"Pamatuješ? Tu nám hráli, když..."
Až poprvé nepřijdeš na Dušičky
/paměť si s tebou zahrála, já vím/
a bez fotky si můj úsměv...
...prostě nevybavíš
Až vyblednou stuhy loňských věnců
/VZPOMÍNÁME se už snad ani nehodí/
a mé kosti budou zase o kus níž,
pak bude moje smrt tak nějak...
...KONEČNÁ.
Umřu ti v srdci.
/kde kytky zvadly a svíčkám dávno došel dech/
přehluší zpěvavou vzpomínku
"Pamatuješ? Tu nám hráli, když..."
Až poprvé nepřijdeš na Dušičky
/paměť si s tebou zahrála, já vím/
a bez fotky si můj úsměv...
...prostě nevybavíš
Až vyblednou stuhy loňských věnců
/VZPOMÍNÁME se už snad ani nehodí/
a mé kosti budou zase o kus níž,
pak bude moje smrt tak nějak...
...KONEČNÁ.
Umřu ti v srdci.
15.06.2008 - 16:14krasnaa.
umrit nekomu v srdci.. nejhorsi a nejbolestivejsi konec. jeste kdyz je to navzdy..
umrit nekomu v srdci.. nejhorsi a nejbolestivejsi konec. jeste kdyz je to navzdy..
14.06.2008 - 13:20:( krásně smutněpravdivá...... asi nejvíc mě chytla druhá sloka... ale je moc pěkná celá :)
12.06.2008 - 15:03To je... Někdy se to dokonce stane i zaživa, tohle umírání v srdci je hrozná věc.:o) Díky za zastavení.;o)
12.06.2008 - 13:09Nádhera. Jestli mě něco doopravdy zde hodně oslovilo, pak je to tohle dílko. Moc krásné a bohužel se to stává.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Z umrlcova pera : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zpověď zatracené
Předchozí dílo autora : Přemnožený druh
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
