přidáno 18.02.2009
hodnoceno 7
čteno 1546(27)
posláno 0
Na molu, u moře
stál
vlny se tříštily o kameny.
Kapky slané vody na něj dopadaly
a on stále nic neříkal.
Jen hleděl daleko za horizont
na svá vlastní záda.
/
Proč bát se smrti ?
Jen počkáš,
až na tebe příjde řada...
/
A moře, vlnky své drtí,
jednou se dočkáš.
přidáno 11.01.2012 - 23:25
JAk to děláš....? prozraď jak jen?
přidáno 10.03.2009 - 10:54
Děkuji Severko :) Jsem ráda že jsi si všimla :) Ale totálně nevím, jak básen pojmenovat... Nemáš třeba nějaký nápad ?
přidáno 09.03.2009 - 18:05
Zaujala mě část, ve které se dívá na svá vlastní záda...:) to je pěkně obrazné...jako by věděl, co ho čeká a nemine...to je pro mne asi nejsilnější moment básně...
líbí se mi, jak jsi ubrala na popisnosti...:) jen bych nespíš změnila název básně..je trochu zavádějící a manipulativní...
přidáno 18.02.2009 - 21:45
díky :) :) :) moc si vážím každýho vašeho názoru :)
přidáno 18.02.2009 - 21:10
patetická... jo, cejtim to v tom... je dobrá!
přidáno 18.02.2009 - 21:08
"Jen počkáš, až na tebe přijde řada..." až mrazivě pěkný, celá báseň..
přidáno 18.02.2009 - 17:21
Zajímavá, zvláštní... Jen se mi zdá moc patetická, nevím proč.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dott- mutace rýmů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : A pak jsem byla lehce mimo
Předchozí dílo autora : Koušou Vorvani ?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming