|
Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.
 20.09.2008 2 1758(10) 0 |
Jdu sama temnou ulicí.
Už nevnímám,
jen slzy snad,
stékající po tváři.
Nic necítím,
snad jen ten chlad,
co tváře obarví.
Nic neslyším,
snad jen své boty,
po kostkách klapající.
Nic nevidím,
všude jen tmu,
černou jak nic.
Bojím se, utíkám
a lampy blikají.
Všechno je nic,
všude jen tma,
jak život můj,
ten za nic nestojí.
Uvnitř je prázdno,
uvnitř je tma
a zároveň plno,
cítím se jak hrnec,
co přetéká.
Uvnitř to vře
a povrch ledový.
Musím to držet,
musím s tím žít.
Cítím snad,
jak smutek ze mě
v kruzích vytéká.
Jak kruhy na vodě,
nejde se vyhnout,
snad proto jsem
tak samotná.
Nechci jim ublížit,
když chtějí žít
a ne mě jak balvan
na noze mít.
Cítím jen smutek,
cítím jen zášť,
chtěla bych žít,
jak oni zas.
Zbyla jen bolest.
Z radosti pláč.
Ze srdce kámen.
A z lásky zášť.
Už nevnímám,
jen slzy snad,
stékající po tváři.
Nic necítím,
snad jen ten chlad,
co tváře obarví.
Nic neslyším,
snad jen své boty,
po kostkách klapající.
Nic nevidím,
všude jen tmu,
černou jak nic.
Bojím se, utíkám
a lampy blikají.
Všechno je nic,
všude jen tma,
jak život můj,
ten za nic nestojí.
Uvnitř je prázdno,
uvnitř je tma
a zároveň plno,
cítím se jak hrnec,
co přetéká.
Uvnitř to vře
a povrch ledový.
Musím to držet,
musím s tím žít.
Cítím snad,
jak smutek ze mě
v kruzích vytéká.
Jak kruhy na vodě,
nejde se vyhnout,
snad proto jsem
tak samotná.
Nechci jim ublížit,
když chtějí žít
a ne mě jak balvan
na noze mít.
Cítím jen smutek,
cítím jen zášť,
chtěla bych žít,
jak oni zas.
Zbyla jen bolest.
Z radosti pláč.
Ze srdce kámen.
A z lásky zášť.
24.09.2008 - 11:36» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [18], LucasBun [15], Rico11 [14], incompris [14], taron [14], Akaren [13], jaroslav [12], Olivka [11], markky [9]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
