Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.
přidáno 20.09.2008
hodnoceno 2
čteno 1134(10)
posláno 0
Jdu sama temnou ulicí.
Už nevnímám,
jen slzy snad,
stékající po tváři.

Nic necítím,
snad jen ten chlad,
co tváře obarví.

Nic neslyším,
snad jen své boty,
po kostkách klapající.

Nic nevidím,
všude jen tmu,
černou jak nic.

Bojím se, utíkám
a lampy blikají.
Všechno je nic,
všude jen tma,
jak život můj,
ten za nic nestojí.

Uvnitř je prázdno,
uvnitř je tma
a zároveň plno,
cítím se jak hrnec,
co přetéká.
Uvnitř to vře
a povrch ledový.
Musím to držet,
musím s tím žít.

Cítím snad,
jak smutek ze mě
v kruzích vytéká.
Jak kruhy na vodě,
nejde se vyhnout,
snad proto jsem
tak samotná.
Nechci jim ublížit,
když chtějí žít
a ne mě jak balvan
na noze mít.

Cítím jen smutek,
cítím jen zášť,
chtěla bych žít,
jak oni zas.
Zbyla jen bolest.
Z radosti pláč.
Ze srdce kámen.
A z lásky zášť.
přidáno 24.09.2008 - 11:36
Vždycky můžeš brát za úspěch, že se ti své pocity podařilo dostat na papír...;)
přidáno 23.09.2008 - 15:09
Není to špatné, ale ani mě to ničím neoslnilo. Nicméně musím pochválit poslední sloku, ta se mi vcelku líbila.:o)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Umřu snad?

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku