III. Svět bez iluzí

III. Svět bez iluzí

I. Realita

Dřív bylo na světě nějak víc radosti.
Smáli jsme se a nevěděli proč,
neptali jsme se, zdali je den či noc.
Teď každou chvíli ptám se sebe,
kdy ztratili jsme sami sebe.

Už není tak modré nebe
a ptáci nezpívají jako dřív.
Všechno dřív krásné, nyní zebe
a my stále neseme svůj kříž.

V područí máme jen strasti,
když život pod nohy klade nám pasti.
Strojená radost a strojený žal,
co život dal nám, také vzal.

Mezi radostí a smutkem
je kratší cesta, než jsme mysleli.


II. Člověk

Jsem člověk z masa a kostí jen,
navenek dospělý, uvnitř dítětem.
Jsem báseň pouhá ze slov a slok,
tak strašně nejistý, křehký krok.

Jsem sbírka nadějí a mnoha snů,
co ztrácí se pod tíhou světa dnů.
Tak jako bouře za jasného nebe,
co i když nevidíš, strašně tě zebe.

Neřesti snaží se ukrást mi duši,
trápí mě v srdci, co tak mělce buší.
Když slunce zhasne a nadejde čas,
utichne srdce tluk, také můj hlas.

Mezi odvahou a strachem
je pouze jediný krok.


III. Probuzení

Ztratil jsem víru v lid
a našel božský klid
ztratil jsem víru v nás
v náš pomíjivý čas

Ztratil jsem blízké
a našel sebe
co je tak blízké
to nejvíc zebe

Ztratil jsem všechno
abych získal víc
a každé ráno mohl říct
ne křivá má líc!

Mezi nadějí a zoufalstvím
je tenká hranice.


IV. Svět

Svět je tiché místo
pro lidi s hlasitým srdcem.
Pro pouhé množství slov
nebude vyslyšena jediná prosba.

Je snazší strádat tisíc dní,
než jenom v jediný se smát.
Mluvit nadmíru je přepychem,
který si rozumní nemohou dovolit.

Lepší mosty bořit než je stavět,
když stejně nikam nevedou.
Všechny poklady nezaplní
prázdno uvnitř člověka.

Velmožný má vše,
nikoho, s kým by se smál
Svoboda a právo se dají koupit,
ale pokoj vychází z čistého srdce.

Lepší prázdné břicho a bohaté srdce
než plné kapsy a cítit se ztracený.
Radši bloudit zcela bez cíle
než jít cestou pohrdání.

Mezi odpuštěním a lhostejností
je někdy jen jedno rozhodnutí.