II. Srdce z kamene

I. Tíha

Vítr mě šlehá
Po tvářích běhá
Tíží mě těžký splín
Ukrytý v bal mých vin
Skryto očím, co nevidím
Snad tolik že závidím
Snažím se smířit s tím
Ale nic necítím


II. Mužské srdce

Stojím sám; v moři sloup.
Den ode dne, propadám se hloub.
Občas tmou se musí plout,
abys našel jistý proud.

Mužské srdce musí být z kamene,
aby ženy mohly snít.
Velké sny se musí zabít,
aby naděje mohla žít.


III. Netečnost

Klid, co kontrastuje s duší.
Pokoj, i když srdce nahlas buší.
Netečnost, co pomalu mě ničí.
Když člověk pouze uvnitř křičí.

Chtěl bych říci mnoho slov,
co ticho nepřehluší.
Když jen hledám domov,
sami sobě jsme si hluší.


IV. Řád

Disciplína vládne lidu,
nepřidá však duši klidu.
K čemu všechna poddajnost?
Člověk nikdy nemá dost.

Rovná záda,
pevný hlas.
Ale uvnitř,
prázdný hlas.