Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

punková lidová

Když jsme s dědečkem procházeli kolem mraveniště a zeleného borůvčí, bezděčně jsem si sáhl na zadek a zamračil se na vysmátého Berouše, který nás zrovna cupitavě předběhl. Když nás míjel, mírně se po nás ohlédl a mně připadalo, že si také vzpomněl...

Stačila malá nepozornost na obou stranách a jedna mi vlítla pod paži a já ji nevědomky přimáčkl. Pálilo to jako čert. Zařval jsem a už jsem řvát nepřestal.

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Pavouci spoustě lidem vadí. Můj dědeček je miloval...

Když to řekneš nahlas, bude to oficiální. Tak jo.

Zapadl mi jazyk. Naštěstí byla má žena nablízku...

vím že se o mrtvých má mluvit jen v dobrém ale tahle vzpomínka je semnou spjatá na celí život...