Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Někteří starouškové to dobře znají.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Láska se k sobě vždy vrací

Jedna mini pro potěchu duše.

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

O jedné manželské tragédii...