|
doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...
|
žena sedající u potoka
každý den zde sní
hlavou jí zní neustále
proč je stále s ním
vždyť zaslouží si něhu
láskyplné pohlazení
avšak díky němu
má jen jizvy a podlitiny
slzu za slzou zas roní
proč ten sprostý muž
vždy zlost… vytluče si na ní
každý den zde sní
hlavou jí zní neustále
proč je stále s ním
vždyť zaslouží si něhu
láskyplné pohlazení
avšak díky němu
má jen jizvy a podlitiny
slzu za slzou zas roní
proč ten sprostý muž
vždy zlost… vytluče si na ní
30.05.2022 19:17
Jsem toho názoru, že básně ve vázaném verši by si zasloužily, aby autor myslel na počet slabik; jinak jsou takové těžkopádné a neumělé. Celá báseň je taková polopatická, což je nejspíš důvod, proč nevyznívá tak intenzivně, jak by vzhledem k tématu bylo žádoucí. Není třeba říkat úplně všechno; chce to trochu poskytnout čtenáři prostor pro domýšlení. Tebou zvolené téma má mnohem větší potenciál.
30.05.2022 08:32
Po poetické stránce dílko uplakané, moc nezaujalo.
Po osobní - kdo chce, může odejít.
Po osobní - kdo chce, může odejít.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.