Prostě někdy je člověku neveselo.

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

Někteří starouškové to dobře znají.

Noční

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

Vymýšlel jsem kdesi jinde na téma "Pod peřinou!" Tam už je zhodnoceno a odtajněno, takže vkládám i sem...

Po dlouhé době jsem se rozhodla publikovat, od poslední básní plných lásky k mé přítelkyni, se nebe nademnou potemnilo a já jsem zpět u depresivní tvorby, kterou ale shledávám velmi terapeutickou. A tak jako většina velkých básnických es se má tvorba pod tíhou emocí pozvedla a prohloubila.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.