|
Noční
|
|
|
Sama broukáš si sonátu,
za oponou z brokátu,
modrošedou.
Nebem s křídly od ptáků,
mořem starých letáků
neprojedou.
Svou vlečku barvy papíru,
máš střiženou na míru,
z oblaků.
Mým srdcem do tvých žil,
světla proud vyrazil
a zázraků.
Obrazy černých zdí
a rtuťových kaluží,
se brzy ztratí.
Já mám křídla spečená,
tys krásná a svlečená,
ne, nejsme svatí.
za oponou z brokátu,
modrošedou.
Nebem s křídly od ptáků,
mořem starých letáků
neprojedou.
Svou vlečku barvy papíru,
máš střiženou na míru,
z oblaků.
Mým srdcem do tvých žil,
světla proud vyrazil
a zázraků.
Obrazy černých zdí
a rtuťových kaluží,
se brzy ztratí.
Já mám křídla spečená,
tys krásná a svlečená,
ne, nejsme svatí.
Ze sbírky: To lepší...
07.12.2018 00:44
j.f.julián
já jsem spokojen
03.12.2018 09:05
Docela zaujala. Cítím nějaké ty pižky na kráse, asi to chce vzít ještě jednou na ponk a trochu přihoblovat a přibrousit. Si myslím já a na tom tak nezáleží...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.