Čínský lidový Taoismus byl plný mýtů o poustevnících žijících na odlehlých místech, takových co se vyznali v bylinkách a prokoukli nejzazší tajemství. Dokázali se prý zneviditelňovat, žili několik staletí, nebo byli dokonce nesmrtelní. Zamyslel jsem se nad tím, jak to bude, až se můj čas nachýlí.

Tři básně, které vznikly jako vedlejší produkt mé snahy přestat tak nekriticky přijímat určité matematické koncepce.

V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)

Bylo mi velmi dobře; tak dobře, že mě chvílemi přepadaly obavy, že na to někdo přijde. (prosinec 2021)

Pár podzimních ministurek, které vykreslují moji náladu.

Múzy se rády líbají, ale mnohem raději s mladíky. O staré básníky už nemají velký zájem, což je nám dědkům hodně líto a smutně ubekáváme v ústraní.

Věnováno všem Psancům. Já tady teď tolik nejsem, ale vždycky sem budu patřit.

Nepropadej sama sobě... (únor 2022)

Básnička s hádankou. V básni je skrytý jeden obor lidské činnosti. Uhodne někdo?

Prší, voda stoupá.

Špatná domluva.

Tak jsem trochu zamířil do klasiky, snad mě proto nebudete moc kamenovat.

Sonet z roku 2021. Napsala jsem si to tak nějak víceméně pro sebe, ale pokud by se někdo chtěl na poselství básně přiživit, má mou plnou podporu.

Přišla si pro útěchu.