Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

https://www.youtube.com/watch?v=oFLdmJMaChw&list=UUlaRBVGptGapzzYFYb0nkew

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Záznam z porady je fiktivní, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná, jediný jmenovaný nebyl v tomto tisíciletí příslušníkem žádných ozbrojených složek Závodní bi - turbo triolet na slova: plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Oklamán svědomím...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

***

Hrozně jednoduchá, navzdor svým předsevzetím jsem ji teď napsala a hned ji sem hodila. Napadla mě v souvislosti s jedním komentářem.