Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

Ač to tak nejdřív nevypadá, je to příběh o subjektivitě hodnocení amatérské umělecké tvorby. A taky o lži ve službách dobra.

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Tentokrát trocha sociopatie a železniční přejezd. (Na zátiší s lavičkou není vhodné roční období.)

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Povídka z velmi blízké budoucnosti.

Chůze podporuje myšlení. O realitě, iluzích, osamělých ovcích a oblíbených hlemýždích.

Rodinné trable...