Posadila se naproti mě, také za plexisklo, akorát proti směru jízdy...

Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?

Další poklad ze šuplíku - nedopsaná road movie odehrávající se za velkého sucha. Asi ji nedopíšu, protože už nevím, jak to mělo skončit.

Pokračování Průzkumu ticha, tentokrát o východu slunce. Příště bude možná zátiší s lavičkou. (Fotografie tentokrát bohužel není má vlastní.)

rovněž povídky/symbolické

Lidi jsou jenom pijavice, parazitující na moji jedinečnosti. Death

z připravované novely Konec lesa, žánr této části je předmluva nebo upoutávka

Chtěl jsem to dát mezi horory, ale ty považuji spíše za fikci. Jenže já tohle zažil a byl to pro mne horor

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Já jsem to ostatně vždycky říkal, že pravda je méně pravděpodobná než fikce.

Takový veselý příběh :)

Věnováno kamarádovi, který mi svým vyprávěním pomohl překonat partnerskou krizi

Tuto povídku jsem skutečně přidal na svůj facebookový profil, kde si ji následně přečetli všichni mí spolužáci... pomohla mi začlenit se :-)

Nejvíc bolí ztráta něčeho, co jsme nikdy neměli.

Život je nudná rutina a asi ani umírání nebude žádná sranda.

Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Žiju vlastně docela vtipný život, když se tak na to podívám.

povídka ze života, ne nutně mého