Napsáno již dávno. Není to můj příběh, ale myslím, že se to stává....
přidáno 18.08.2009
hodnoceno 4
čteno 1430(13)
posláno 0
Její oči byly zalité slzami. A on to viděl. Poznal, že je smutná a nešťastná. Vždycky to na ní poznal.

"Co se stalo?" Ptal se muž. "Nic", odpověděla žena. Typická reakce, pomyslel si. Tak co teď? Naléhat nebo nechat podusit do té doby než přijde ona sama za ním. Ať udělá v takové situaci cokoliv, pro ni to bude vždy špatná volba. Rozhodl se pro taktiku jemného nátlaku. To znamenalo klást otázky, tudíž projevit zájem, ale jen do té chvíle, kdy bude spolupracovat. Když projevím zájem, tak mi aspoň, jako obvykle, nebude vyčítat, že se oni nestarám a že je mi ukradená, říkal si.

"Miláčku", začal muž zlehka. Viděl její velké slzy jak stékají po hladké tváři jeho nejdražší. Slyšel její pláč, i když se ho snažila zadržovat. "Co se stalo, zlato, pověz. Spolu to vyřešíme." Touto větou jakoby uvolnil lavinu jejich slz. Už se nesnažila nic skrýt. Plakala nahlas, až se pro samotný pláč zalýkala. A pak z ní vypadla ta věta. Ta jediná věta změnila vše. Nemohl uvěřit tomu co slyšel a vlastně si přál být v tu chvíli hluchý.

"Jsem těhotná..............s tvým bratrem."
přidáno 21.11.2014 - 23:28
asi je den drsných point :D
přidáno 27.10.2009 - 18:22
Jsou i horší věci, třeba být v tom se svým bratrem! Takhle je šance, že to nezdegeneruje a vlastně to je v rodině...;o(
přidáno 14.09.2009 - 20:18
souhlasím =) jako delší povídka by to bylo skvělý =) mimochodem, jak vlastně zjistila, že je těhotná právě s jeho bratrem, ne s ním?
přidáno 20.08.2009 - 13:44
Jako námět dobré. Ale chtělo by to více rozepsat a rozvést příběh, aby to skutečně byla povídka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Stává se to : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hodiny na věži
Předchozí dílo autora : Propast

» nováčci
Cooper7Brown
» narozeniny
Le Jerrr [17]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming