.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Tlak na hrudníku, slyšitelný tlukot srdce, a vrzání podlahy při každém kroku naší chodbou, za noci bez svitu měsíce. (odstavec kurzívou doporučuji číst rychleji. a jinak celkově jako asi všechny básně tohoto typu doporučuji číst uprostřed temné noci a číst si je nahlas polohlasem)

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

I to patří k životu...

Pomôžte mi s gramatikou, prosím. Vrelá vďaka vopred. ;)

pozor, naturalistické

když se mi nevrátíš

k Životu jsem procitla

stíny

které ti posílám

smíření

Na konci každé cesty čeká nějaký cíl, ale taky konec...

věř s námi, že vyhraješ...

Potřeboval jsem si napsat píseň k jedné vzpomínkové akci. Bohužel se mi v dohledné době asi nepodaří nahrát, tak vkládám jen samotný text. Snad to není úplná blbost. Muziku si můžete zkusit třeba představit. Veselá není.