Kůži mou probodla z nerezu jehla
a chemickým jedem plní mou krev,
po plánech mých jen země se slehla,
doufám jen udržet obsah svých střev.
Svaly mé zmizely z těla i paží,
a tvář mou zdobí jen umrlčí stíny,
noční můra mě celého pohltit touží,
přestože necítím ani kousíček viny.
Té paní s kosou neptej se na jméno,
slyšet ho je rozsudek, zní rakovina,
kdo slyšel jej, zná strašné břemeno,
co tíží otce, matku, dceru i syna.
a chemickým jedem plní mou krev,
po plánech mých jen země se slehla,
doufám jen udržet obsah svých střev.
Svaly mé zmizely z těla i paží,
a tvář mou zdobí jen umrlčí stíny,
noční můra mě celého pohltit touží,
přestože necítím ani kousíček viny.
Té paní s kosou neptej se na jméno,
slyšet ho je rozsudek, zní rakovina,
kdo slyšel jej, zná strašné břemeno,
co tíží otce, matku, dceru i syna.
14.01.2019 22:21
To je plný empatie,ortel je však pouhá zmije co jed strachu do těla vpraví,kdo nezemře v úzkosti z toho plaza,na nohy se zas postaví.Kmotra občas povolí spáry,kéž by jsme jí tak často nenahráli.
25.09.2018 16:43
Od druhé sloky je to vlastně fajn dílo. První sloka je taková nezajímavá. Největší problém, ale vidím v rytmu. I Když já mám, co říkat :D
Jinak podle mě je to hlavně dobře zakončené a samozřejmě emoce z toho jdou cítit. Meh. Drž se ať už jsi kteroukoli osobou z výše zmíněných.
Jinak podle mě je to hlavně dobře zakončené a samozřejmě emoce z toho jdou cítit. Meh. Drž se ať už jsi kteroukoli osobou z výše zmíněných.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.