Nikdo nic nepozná

brrr...!!!
máz mi na záda sáh...

Všem moc děkuji za čtení a za komentáře, mám ráda své čtenáře

Ginnare: Stopangin sedí :-) Jela jsem někam a najednou fronta aut, houkačky, policajti, hasiči. Prý nehoda...motorkář...Když jsem se vracela nikdo by nepoznal nic, po tom že tam vyhasl mladý život ani známka. Nějak mě to dostalo. K tomu cos napsala v prvním odstavci se snad ani při své skromnosti nemohu vyjádřit, nechápu to :-) a k tomu cos napsala uprostřed zdůrazňuji že i díky Pavlovi umím přijmout kritiku a beru ji, pa a ď

Krasna basen.

jen pár hodin poté a nikdo nepozná, že prošla kolem...už jen to hrůzu nahání a život jde dál, tak čeho se bát?

krásná, jako tvé všechny básně, plné úžasu a pochopení pro život, ne pro smrt.

Hodně lidí (jako třeba kmotrov) k Tobě vzhlíží. Vím to. Patřím k nim.

Je to smutné téma. Citlivé. Jistě je za tím silný příběh...
Přesto... Ten začátek i konec mi zní trošičku pateticky. I já zaslechla Stopangina...

Líbí se mi uprostřed ten obrázek ptáků a země schoulené do ptačích peříček... :-)

Nemáme nějak pondělí ve znamení smrtnění? Hezky vyjádřeno.

...říkal si hurikán...

vzpomněla jsem si na předloňskou autonehodu známého.. jeho život vyhasl u stromu v prudké zatáčce.. přesně takhle nějak bych to popsala, kdybych to dovedla..

hodně smutná, ale hodně dobrá a opravdová báseň .. tak to prostě je..

Krásně popsaná prázdnota, co zbude po někom blízkém.

Dokáži si to v mém smutném období představit, děkuji.