Rozbitá panenka

Na konec ulice,
k rozpadlé zídce,
kam vítr navál
listí z javorů,
panenku přinesly
neznámé ruce,
teď modré oči
upírá nahoru...

Lesknou se ve slunci
jako dvě skleněnky,
zavřít je nemůže
a ani zamrkat
tak, jak to dělají
ostatní panenky,
když děti začnou
s nimi si hrát.

Na konec ulice
chodívá vítr spát.
Na zídce zbořené
hřadují ptáci.
Přilétli odněkud
requiem zazpívat,
černí a důstojní
jak funebráci!

Těm očím nehybným
patří ta písnička -
- známá a přece dnes
tak nějak jiná...
V noci tu tančila
na listí po špičkách
hrůza jak podivná,
zlá balerína!

Pak úsvit - žalobce
předloží důkazy,
mokrému listí
vtisknuté do dlaní.
Ranního poutníka
poznání přimrazí -
- že tohle nebyla
panenka na hraní...!