O tom, co dnes zůstává po mrtvých.

Tak nějak to možná jednou proběhne.

Dodatečně mě napadlo, jak první sloku natáhnout z dvojverší do stejného tvaru jako druhou. Přes komentáře chválící stručnost jsem tedy prodloužila, snad nevadí.

schovaní jsou v ní dva mrtví básníci, a podzimní lezavo

pozor, naturalistické

Memento mory

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

Ukážka vrcholnej sebaľútosti... na svoju obranu môžem uviesť len toľko, že už sa ma 3 dni drží ako kliešť a poľavuje iba veľmi pomaly... Osobná hygiena poéziou, je to výplach, ergo estetická hodnota básne pod bodom mrazu, fakt sorry, muselo to von aspoň takto.

Depresivní výklad o tom, co se stane, když si chce člověk přivlastnit život, radost a krásu na delší dobu.

Lyrická báseň, čili plná emocí i v nemoci.

nevim, muselo to ven.

Český nestopový jamb.

Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(

duše světa trpí a některé necítí nic, což bolesti znásobuje mnohem víc.