Jednou napíšu o umírání

Orionka

13.12.2024

básně/nemoc, smrt

101(17)

Jednou vám napíšu o umírání
Jak je to lehký, když se člověk smíří
a stačí jenom sfouknout
Jak tělo slabý je
a nechce dál už nic
Duše se vznáší jako chmýří
za mlžným světlem v dálce
už nemá strasti, přání
nevnímá kroky klekánic

Pár hezkých slov
stydlivě špitnu o té paní
co každý se jí bojí
a nejradši by se jí vyhnul
Jednou vám napíšu o umírání
Jestli to teda stihnu

Komentáře (10)

21.01.2025 - 12:05

Orionka

Leslie: Děkuji za milý komentář :)

20.01.2025 - 21:05

Leslie

Zajímavá. Líbí se mi myšlenka i forma v závěru:)

29.12.2024 - 20:10

Orionka

kmotrov: Moc děkuji za přečtení i podnětný komentář. S tím rytmem máš pravdu, ale mně to takhle přijde jaksi pádnější. Navíc ani další verše rytmicky úplně nesedí, tak asi už měnit nebudu.

28.12.2024 - 11:22

kmotrov

Mě se líbí že nejdeš po sentimentu, chceš být originální a zlobivá, ale nikdy samoúčelně.
Hapruje mi rytmus ve stěžejním rýmu v pointě. Líp mi sedí když před poslední slovo vložím slůvko vůbec. Ale nejsem odborník na vázaný verš.

Tenhle styl poezie čtu rád. Prima.

14.12.2024 - 13:07

Orionka

Autor: Děkuji!

14.12.2024 - 13:07

Orionka

Dandy: Tomu oknu úplně nerozumím, ale i tak díky.

13.12.2024 - 23:24

Autor

Hezký konec

13.12.2024 - 20:25

Dandy

Nespěchat jak jiz bylo psano.
Zaživat to je zvlaštní a navrat dává po čase dost otázek.
Vlastní zážitek,okno zato jsem se nedostal.