"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

Tak tahle už je s happyendem, i když jak se to vezme :-).

Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

Ještě včera jsem měl pozvracené rameno od říhnutí. Ládovali jsme jim zobáčky a najednou.....

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

Peklo se zdálo snesitelnější. A mrdání bylo o citu.

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.